Sezóna 2014

Osud nám určil, že nás letos bude čekat opravdu hodně práce... a maturita :)

HRANICKÁ SKOČKA III, ANEB FAKT JSME VYHRÁLI SKOČKU
Původně jsme do Hranic 21.6.2014 chtěla vytáhnout jenom Reldu na štěňátkovské závody, ale nakonec jsem si přihlásila také Kimíka do veteránů a chtěla jsem si potrénovat s Ejmou. Kimíček si však v pátek před závody vytrhl nehet, tak jsem si narychlo půjčila Roxinku.
Veděla jsem, že se běhá o pěkné ceny. Ejminečka však v ranním agility navzdory svému velmi slušnému času nenaběhla slalom a Roxy se dokonce dokázala diskvalifikovat :) Šance vyhrát opravdovou hranickou skočku tedy zůstala na Reldovi :) A brouček se pochlapil. V jakési žabákově cestě za sebou nechal všechny své soupeře o slušný kousek, vyhrál tedy a stejný výsledek zopakoval v tuneliádě. Tímto vyhrál také součty, hromadu cen, pohár a onu skočku!
Ejmince se pak podařily dva čisté běhy, jednou byla čtvrtá a jednou třetí, Roxy jednou čitá a jednou úplně stejně nesmyslný disk a hnutí mysli jako v ranním běhu. Byly to však holky šikovné.
Domů jsme sice přijeli hrozně pozdě, ale výkony jsme podali pěkné, celý den jsme strávili ve společnosti mnohdy až neuvěřitelně vtipných lidí. Prostě další hezký psí den.
>>> VIDEO RELÍK





PŘEDVÁDĚČKY NA SLOVANĚ, ANEB DALŠÍ SOCIALIZACE K NEZAPLACENÍ
V úterý 17.6.2014 jsme se opět dostavili na cvičák nakládat překážky a následně jsme přejeli na předváděčky. Jako obvykle jsme zaběhli ukázkový parkur a pak se tak různě rozlezli po školce a v mém případě jsem takzvaně celoživotně socializovala svoje pejsky. Kimík si s dobrovolníky zaběhl krátkou sekvenci a předváděl spoustu triků, za které postupně sežral půl kýble plící. Relíček také ukázal nějaké tríčky a především byl pro všechny pejsanem na přetahování, aportování či na chování. A odjížděla jsem s výborným pocitem, že si moji chlapci užili zábavné odpoledne, Moc se jim líbilo, že byli středem pozornosti, Relík si zase zkusil běhat v jiném prostředí s mnoha rušivými vlivy a opět si toho ani nevšiml :)



DVOJZKOUŠKY ZLÍN, ANEB KIMEČEK SI ZÁVODY OPRAVDU UŽÍVÁ
Únava ze soboty se mě držela i v neděli 15.6.2014 ráno, až jsem si normálně udělala kafe. Pak jsem s mírným spožděním naložila pejsany do auta, vyzvedla Janču s Fájou a odřídila nezvykle krátkou vzdálenost, pouze Zlín :) Na místě jsme našli naše kroměřížské kamarády, hezky jsme zakempili a čekali na první prohlídku. Taková normální dvojka, Kimíček se docela snažil, avšak pozdě si vzpomněl, co že to je vlastně ten slalom. S odmítnutím a body za čas jsme doběhli pro páté místo. A úplně stejně tak i v druhém běhu, kdy Kimík ten slalom nevychytal už vážně těžce :) Ale byl vtipný... A především šťastný. Běhání ho bavilo, naplno si užíval svou podoběhovou odměnu, přetahoval se, nosil pískací balónek a hltal paštičku. A potom se hrdě nosil a byl sám se sebou spokojený, vrtěl ocáskem, všechny vítal a chodil se mazlit, aby všichni věděli, jak byl šikovný. Ať si každý myslí své, ale já znám Kimíčka nejlíp a vidím na něm, že má poslední dobou závody opravdu moc rád.
Po doběhu jsem si počkala na svůj langoš a s Jančou jsme se rozhodly shlédnout ještě trojky a část jedniček a podpořit tak naše kamarády. Navíc nám bylo v našem stanu opravdu dobře. Už dlouho jsem nebyla na závodech s větším počtem kroměřížáků, trochu mi to asi chybělo, tak se mi nějak nechtělo odjet. Opět tedy mimo chvilkové stávky sluníčka šlo o velmi příjemný den.
>>> VIDEO

II. JRT&PRT CUP 2014, ANEB RELÍK SI VYBĚHAL SVŮJ PRVNÍ POHÁR
Více méně ze společenských důvodů jsme se zúčastnili neoficiálního coursingového závodu určeného výhradně pro russell teriéry, jenž se uskutečníl 14.6.2014 v Bratřejově. Byla jsem potěšena informací, že po dlouhé době pojedu na závody a nebudu muset řídit, a to především proto, že si Kaťuš objednala Frisca, protože je na Slovensku nemají :)
Celý den jsme trávili mezi opravdu pohodovými lidmi, které zdaleka nespojovala pouze láska ke stejnému plemeni a v mnoha případech k agility, avšak také spoustu dalšího. Celý den mě opravdu bavil. Líbilo se mi také Relíčkovo běhání. Startoval za juniory a docela se pochlapil. První kolo si dal sólo, na můj vkus to byla vzhledem k jeho věku dlouhá a poměrně náročná dráha a Relda závěrečný běh do kopce, kdy mu naviják utekl se strapečkem, lehce vypustil. Nevypustil však konečné killování, jako správný Killer :) Druhé kolo pak běžel v páru a dostal dečku. Vůbec si nevšiml, že ji má. Přestože střapeček viděl potřetí v životě, je jím uchvácen a v jeho blízkosti vydává téměř neposlouchatelný zvuk :) Běžel výborně, střapec v cíli opět bez rozmýšlení zakousl a byl šťastný.
Pak se to začalo nějak chýlit ke konci, který se však strašně protáhl. Kimík s Reldou si však pobíhání kolem užívali a našli si spoustu nových kamarádů, ostatně také já jsem poznala nové lidi. Potom se začaly vyhlašovat postupně všechny kategorie a Relda bral krásné 2.místo a domů si vezl spoustu cen a mimo jiné i svůj první pohár :)
Domů jsme přijeli pozdě a neskutečně unavení. Také Relík lehl a to se opravdu stává spíše vyjímečně. Tak jak tak jsme za sebou měli jeden z těch příjemnějších dní, který jsme si nenechali pokazit ani občasně dost chladným počasím.
>>> VIDEO

PŘEDVÁDEČKY V KOJETÍNĚ, ANEB KRÁSNÉ ODPOLEDNE S DĚVČATY
Raduška nás s děvčaty poprosila o pomoc na předváděčkách v Kojetíně na místním dětském dni, tak jsem v neděli 8.6.2014 odpoledne vyzvedla Báru se Žížou a Janču s Roxy a Fairy a příjemné odpoledne začalo. Dostala jsem psí vip parking, s holkama jsme postavily vedle Moravy menší ukázkový parkurek, já jsem dostala do ruky megafon na nějaký komentář a děvčata začala běhat. Bylo strašné vedro, opravdu neskutečné, a čas od času práskl nějaký balónek. Roxy se nechtělo vylézat z tunelů, nicméně Kimík vše ustál nad očekávání dobře a udělal mi velkou radost. Také Relíček, ten si s cizím prostředím a diváky nebo nějakými nepříjemnými zvuky hlavu ani trochu nezatěžuje. Má mě, překážky a hračku, a nic víc ho v tu chvíli nezajímá. Je to borec...
Po ukázkách jsme šli pejsky projít a plavit do Moravy. Relducha jsme z vody nemohli vytáhnout, pořád plaval kolem a měl z toho radost :) Také Kimík byl za osvěžení opravdu rád. Přestože už má svůj věk, teplo i naše společné akce zatím zvládá bez jakéhokoliv problému, každý výlet si užívá, je šťastný, veselý a nadšený pro každou zábavu. Je to miláček...
Večer jsme z Kojetína odvezli děvčata a pokračovali ještě do Zahrad, protože bratranec promítal v pergole na zahradě Pelíšky. Kimíček všecky přivítal a pak si lehl do pelíšku :) a odpočíval. Relda po tom, co byl celý den mimo domov a nelehl si ani na chvíli, byl stále plný energie a neúnavně blbnul s jorkšírem Guccim. A po filmu jsme také my po úžasném dopoledni, krásném odpoledni a příjemném večeru odjeli domů. Užili jsme si opravdu krásný slunečný den.



DOGLYMPIC GAMES, ANEB NOVÁ KROMĚŘÍŽSKÁ TRADICE
Už dlouhou dobu nosím v hlavě myšlenku, že bychom si u nás na cvičáku mohli udělat klubovky pro členy. Proto jsem se rozhodla v sobotu 7.6.2014 uspořádat Doglympic games. Přes tři mistrovství plemen konaná v tomto termínu (tak mě napadá, že už mám na tréninku letos druhého mistra republiky :) byla účast velmi slušná a na prvním ročníku nové éry klubovek startovalo 27 týmů a 9 družstev. Já jsem běhala s oběma pejsky a také jsem posuzovala vždy zhruba druhé dvě třetiny závodníků v každém běhu, tu první zvládala Raduška :) Zaroveň děkuji všem zapisovatelům, neúnavnému časoměřiči, fotografkám, Vykymu za perfektní ozvučení, trefný výběr hudby i za jeho jednečné domácí brambůrky. Více méně tak nějak pomáhali všichni, když zrovna neběhali, což však v některých případech běhajících s několika psy v onom luxusním počasí, tedy v pětatřiceti stupňovém horku, nebylo vždy jednoduché :) A především jsem vděčná všem za neopakovatelnou atmosféru, kterou vytvořili jak na odpoledních závodech, tak potom i na večerním grilování (samozřejmě také těm, kdo pro nás všecko ugrilovali). Všichni brali naše klubovky tak nějak zdravě vážně, snažili se, nenechali se ničím rozhodit (a to byl při Gambleru rozhozený a zmatený snad úplně každý :)), při závodu družstev se taktizovalo, avšak nikdo nic nehrotil a někteří dokonce dobrovolně lezli do tunelu, přestože si mohli vybrat slalom :)
A jak tedy moji chlapci? Relíček běhal krásně, v jednom běhu byl dokonce druhý. Kimík to pojal opravdu velmi odpočinkově, avšak přesto byli oba pejsani v součtu všech her v první třetině.
Myslím, že jsem zdaleka nebyla sama, kdo byl z akce nadšený a užíval si ji od začátku až do konce. Ohlasy byly jen pozitivní a všichni jsme se shodli, že jsme se účastnili prvního ročníku do budoucna tradičního závodu...


PSYCHIATRICKÉ PŘEDVÁDEČKY, ANEB BĚHÁNÍ ZA PLOTEM
Aby měl Relíček další možnost socializace a tréninku v cizím prostředí a zároveň Kimík nějaké canisterapeutické využití, nahlásili jsme se na předváděčky pořádané naším klubem ve spolupráci s psychinou, která sousedí s naším cvičákem. Ve čtvrtek 29.5.2014 jsme tedy přišli na cvičák nakládat překážky a potom jsme prošli zadní bránou a udělali si příjemnou skupinovou procházku do sportovního centra léčebny. Tam jsem dostala plac, na kterém jsem měla stavět. Byl však malý, uprostřed byla betonová plocha a o stromy také nebyla nouze... Přesto jsem tam překážky rozestavěla poměrně smysluplně, běhatelně a především bezpečně. A začalo se předvádět.
Poněkud neobvyklé bylo, že se málo půjčovali psi na běhání, přesto se Kimík několikrát proběhl a měl z toho radost. Relíčka jsem ve chvilkách volna prohnala po překážkách potom znovu já a s ostatními se přetahoval či jim nosil balónek. A oba chlapi byli především ze všech stran hlazení, mazlení a krmení, což se jim líbilo.
Po skončení jsme se pěškem vraceli na cvičák, vyložili jsme překážky a já jsem šla domů. A stalo se něco zvláštního... Relda byl unavený, lehl si a hodinku spal. A to normálně nic podobného nemá ve zvyku.



CZECH OPEN, ANEB TOTO SE OPRAVDU POVEDLO A EJMINKA VYHRÁLA FINÁLE
V pátek 30.5.2014 jsem si sbalila všecky věci a tentokrát jenom Relíčka na dívání, vyzvedla jsem Janču, poskládali jsme se do Yetinky a nechali místo ještě na Ejminku a její kufříček a vyrazili jsme tedy pro moji závodní polovičku pro tento víkend. Relda byl tedy jediným chlapem na palubě a na místě svůj harém ještě rozšířil :) Cesta do Prahy byla docela dobrá, asi už jsem si na všechna ta omezení a spružení zvykla. Ve Skochovicích jsme se ubytovali a vyrazili jsme na dlouhou procházku podél Vltavy. Ejminka byla zpočátku trošku zmatená, ke komu vlastně patří, ale brzy pochopila, že maso mám u sebe vždycky já :) Chvíli jsme se pak ještě zdrželi s Anetou a s Jančou jsme pomohly s přípravou závodů, zatímco Relíček se nechával pást třemi borderkami a cpal jim hračku až do krku, portože se chtěl přetahovat. Byl spokojen :) My také a mohly jsme tedy vklidu zahájit víkend... Zatímco Relda přebíhal z postele na postel a střídavě si hrál s Fairy a s Ejmou :)
Sobotní ráno bylo klidné, pohodové, přijela za námi další víkendová spolubydlící Kačka s Gléďou a s Éňou. Tak jsme tedy všecko tak nějak vyřešily a brzy se začalo běhat. Pískal Tomík Glabazňa a Tonda Grygar, bylo tedy téměř jisté, že se mi parkury budou líbit a nebudu s nimi mít žádný problém. Postavila jsem se tedy na start ranního agility. Rozhodla jsem se s Ejminkou běhat na pískací balónek, přestože se o to s ní nikdy dříve nikdo nepokusil. Jí se ale moc líbil. Až tak, že jsme to ráno nevyřešily a diskvalifikovaly jsme se za opuštění parkuru kvůli obrovské touze po onom balónku. Vzala jsem Ejmu zpět a mězi překážkami proběhla plynule, čistě a tak, aby si holčička svůj balónek opravdu zasloužila.
Chvíli potom jsme šly vedle na jumping. Přihodila se nám nějaká odmítnutí, moje chyba na slalomu, neb poněkud nejsem zvyklá běhat se psy, kterým se ve slalomu ještě musí pomáhat. O pět trestných bodů méně jsme si pak připsaly na dalším agility a s pouhou jednou chybou, opět na slalomu, jsme potom doběhly poslední jumping. Měly jsme tedy vysokou tendenci se zlepšovat a já jsem byla nadmíru spokojená. S Ejmou normálně neběhám, trénovaly jsme spolu celkem asi třikrát a to velmi lehce. Přesto jsme si na place rozuměly.
No a přišel večer a oslava, protože jsem měla narozeniny! Dlouze jsme tedy venčily, potom krmily a potom jsme otevřely velké šampáňo. Seděly jsme s děvčaty před naším pokojem a brzy se k nám přidávali další lidé. Následně jsme míchaly lemonda se spritem a pak jsme dopily zbytek z pátečního večera. A děvčata neměla dost, šly jsme tedy ještě na drink. Abychom se pak vrátily, já vyvenčila a úplně normálně usnula :)
Nedělní ráno pak bylo brutální. Vůbec mi nebylo dobře, ale vůbec to nějak nebylo znát :) Ejminečka dostala další pískačku, jelikož tu první rozkousala na tisíc kousků. Vyběhly jsme spolu na parkur agilitní a byl z toho čistý běh, kdy jsem si nechávala rezervy a oblouky pro nadechnutí, a podařilo se nám 3.místo a kvalifikace do agi finále :) Vzápětí však následoval jumping a tam už jsem opravdu myslela, že nedoběhnu do konce :) Taky jsem nedoběhla, prostě to nešlo, přesto jsme daly čistý běh, opět se záměrnými nedokonalostmi, a podařilo se nám doběhnout pro 4.místo a kvalifikaci aj do jumpingového finále. Šikulka Ejma :)
Naše první agilitní finále jsme málem promeškaly. Přesto se nám podařilo zaběhnout plynule, pěkně a čistě a tím jsme toto finále také vyhrály!! Na první závody to bylo nečekané, krásné a opravdu husté :) Až nám pak bylo jedno, co se stane vedle na jumpingu, kde jsem už nechtěla opravovat odmítnutí a stejně jako jsme víkend začaly, tak jsme jej také zakončily diskvalifikací. A vůbec nám to nevadilo.
Úplně vklidu jsme všecko zase sbalily, dostavily se na vyhlášení a Relíček si zase našel nové kamarády. A zbývala jen cesta domů s několika mcdrive zastávkami, protože po víkendu téměř bez jídla, na které nebyl čas a nálada, byl hlad veliký :) No byl to krásný víkend. Společnost nám dělala opravdu vtipná děvčata, pejsci byli moc hodní, krásně spolu vycházeli, Ejma běhala perfektně a Relíček si se mnou během dne vždy několikrát hrál nebo jsme jen chodili na procházky. Opravdu jsem si své narozeniny a po delší době maličko větší závody užila.





JUNIOR OPEN, ANEB PREMIÉRA KIMÍKOVA AJ RELÍKOVA
Vymyslely jsme si s Bárou výlet, protože jsme spolu už dlouho nikde nebyly. A rozhodly jsme se vytáhnout pejsky na Junior open do České Třebové 24.5.2014.
Ráno se začalo oficiálním agi, kde si Kimeček nevedl vůbec špatně. Oba otevřené běhy zvládl skoro čistě, tedy pouze s několika málo bodíky za čas, přesto byl jednou čtvrtý a jednou šestý a v součtech potom čtvrtý. A ono se vyhodnocovalo aj čtvrté místo, takže má Kimík zase jednou pohár :)
Na vrchním place se pokračovalo v baby třídě, do které byl přihlášený Relda. Když jsem se telefonicky informovala u pořadatele, o co půjde, bylo mi sděleno, že to bude něco socializačního a motivačního, abychom si vyzkoušeli cvičit v rušném prostředí. No a pak se rozhodli udělat z toho normální agility :) Stál tam tedy takový maličkatý parkurek, který Relíček prosfištěl, ani nevěděl jak, a tímto ho taky vyhrál! Běhání v rušném prostředí na něm rozhodně žádnou stopu nezanechalo. On se jen tak rozrušit nenechá, když si se mnou hraje.
Horní plac měl už docela spoždění, po agi tam následovaly obrany nzř aj ipo. Důle mezitim proběhlo mistrovství v dog dancingu a poslušnosti. A pak už byl na spodním stadionu připraven parkur obedience a pomalu začaly probíhat tréninky. Strašně jsem se na můj a Kimíčkův první obe start těšila. Trénink jsme samozřejmě vynechali, neb už měl miláček dost, bylo dusno a poměrně teplo, během dne nás tak různě obcházely bouřky, kterých se Kimík bojí. Nechávala jsem ho tedy odpočívat a snažila jsem se pochytit co nejvíc informací ke svému prvnímu shlédnutí obedience a rovnou i startu :) A protože organizace vázla, nebyly startovky, nikdo nic nevěděl, bezstarostně jsem obcházela parkur a otáčela ajfonem s předem zaslaným plánkem, kde bude probíhat jaký cvik :)) Až jsem zjistila, že celá OB-Z nastupuje na odložení. Běžela jsem pro Kimíčka do auta a šli jsme se odložit. A přesně jak jsem čekala, přišla jsem o první body už tím, že jsem musela dávat pozor, co dělají ostatní :) Kimík udělal všechno přesně tak, jak to udělat měl. No tak na úvod sedm, ale koeficientovaných jenom dvakrát :)
Pak začaly individuální obe. Něco jsem stihla omrknout a nastoupili jsme na plac také my. Byla jsem na Kimečka obrovsky pyšná, protože mu bylo strašné vedro, má už svůj věk, byl v těch pět odpoledne po celém dni unavený, dýchal tak, že skoro nezvládal mít otevřená očička. Ale opravdu se snažil. Chůzi u nohy měl za devět, jako jediný z OB-Z. Šel opravdu pěkně. Jeden bod mu paní rozhodčí strhla také na překážce. Za držení aportu jsme si vysloužili 9,5! Půlbod za lehce neochotné uchopení :) Ale Kimík už byl totálně hotov a bylo to na něm znát. Vysílání do čtverce za osm s druhým povelem na lehnutí, ovšem bylo to rychlé a opět jsme získali nejvyšší počet bodů v naší třídě! Sedm jsme měli za odložení vleže, neb jsme tak, jak měl cvik vypadat, tohle ještě nikdy netrénovali. Vlastně všechno jsme na place dělali vcelku poprvé :) No a pak jsme dostali tři nuly. Dvě moje, jedna Kimíkova, protože si v odložení vsedě lehl. Já jsem potom nedodržela pořadí poloh při polohách na dálku a při přivolání, do kterého Kimeček vyběhl s obrovským odhodláním a rychlostí, jakou bych od něj snad ani nemohla chtít, ale poněkud šejrdem. Můj úkrok s vidinou přesného předsednutí znamenal nulu :) Asi se příště aspoň podívám, jak něco vypadá, když se v tom vydám závodit. No a za všeobecný dojem jsme dostali plný počet a velkou pochvalu od paní rozhodčí, že jsme opravdový tým, že byl Kimeček na place jenom pro mě a já jenom pro něj, že jsem ho dokázala podržet a naším krásným vztahem přimět k velmi slušnému výsledku.
Takže výsledek byl splněná zkouška OB-Z na dobře a 5.místo na MR mládeže v kategoriích OB-Z a OB1. Byla jsem opravdu šťastná, že to tak dopadlo. Spoustu i zkušených psů z vyšších tříd totiž počasí neustálo, v některých případech to po třetí nule vzdávali psovodi. My jsme tam s Kimíkem byli kvůli sobě. Obedience nás naprosto nadchla a jsme pevně rozhodnuti se jí dál věnovat a jak to bude možné, vyrazíme o kousíček zkušenější na další závody a aspoň už budeme vědět, do čeho jdeme. A příště už to bude výborná :)
O třičtvrtě na osm jsme přijeli, přesně o dvanáct hodin později jsme odjížděli. Strašně rychle to celé uteklo. Oba stadiony byly s luxusním povrchem, prostředí tam bylo pěkné na pohodové venčení, nakonec i to počasí se dalo, i když pro psy bylo dost náročné. Ovšem byl to hezký výlet v milé společnosti. A především jsem se namotivovala na nádherný sport, který nejde dělat bez pevného vztahu mezi oběma členy týmu! Proč mě ta obedience nezaujala už dřív :)






JEDEN DUBNOVÝ POSLEDNÍ PŘEDMATURITNÍ PSÍ VÍKEND


SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ KYNOLOGA ROKU, ANEB RELDUCH SE OPĚT SOCIALIZUJE
V sobotu 29.3. jsme se vydali do Prahy na již tradiční vyhlášení Kynologa roku. Letos jsme byli porotou nominovaní do sportovní kategorie Agility. Pozvání jsme neodmítli a udělali jsme si z toho pěknou akci...
Začalo to už v autě, protože jsme si s Jančou a Kristýnou vzaly Radima jako řidiče, a když nic, tak a styl brusinková finská s brusinkovým džusem rozhodně mají :) Cesta byla naprosto pohodová, Relíček byl po krásném dopoledni vyběhaný a spokojený, takže mohl vklidu spinkat.
V Praze jsme vyvenčili a usadili se v divadle. A já jsem si neodpustila socializační zvrácenost. Ze své krásné kabelky jsem vytáhla hračku a s Relduchem jsme se přetahovali, trénovali jsme otočky, couvání a další jednoduché tríčky. Také zvedání zadních tlapek o schod výš :) A tak trochu nás u toho i vyfotili... Byla jsem nadšená, Relík neměl nějmenší problém s prostředím, s nadšením si hrál i cvičil a celé vyhlašování mi pak prospal na klíně.
Přestože jsem ani nedoufala v nějaký výsledek, se Smajlíčkem jsme byli vyhlášení jako třetí nejlepší agiliťácký tým za rok 2013. No a teď se předvede Relda...
Po skončení a krátké zastávce na rautu jsme se sbalili a odjeli zpět domů. Celou cestu jsme s děvčaty prokecaly a neuvěřitelně rychle nám to uběhlo... Asi vím proč :)







INTENZIVKA S ANETOU GRYGAROVOU, ANEB ZABĚHALA JSEM SI S AMYNKOU
No a v neděli 16.3.2014 se pak konala dlouho očekávaná intenzivka s Anetou v Holešově. My jsme s Reldou původně vyrazili jen organizačně a socializačně. Už od rána bylo jasné, že cíl výpravy je splěn, neb si Jana přivezla úplně strašně maličkě štěňátečko šiperky :) A tento malý Rudolf byl strašně bojovný, snad možná i víc než Relík v jeho osmi týdnech, a to už je opravdu co říct. Takže si kluci pohráli a byli spokojení. Také já jsem si pohrála s Relíčkem, potrénovali jsme aportíky a tunýlek, krásně si můj Parson hraje vedle parkuru zatímco na něm běhají psi, dává pozor a je prostě zlatý...
No a zavolala jsem naší Janě, která si také plánuje koupit šiperku, jestli se nechce přijet podívat, a ona přijela. Aj se svou border teriérkou Amy. Když jsem jí nabídla, že mi na poslední chvíli vypadl pes a může si odpoledne zaběhat, bohužel musela odmítnout, avšak řekla mi, ať si tam Amynku nechám, zaběhám si a potom ji jenom přivezu. A tak teda jo :)
Amy byla strašně šikovná. Trénuje u mě už pár let, avšak s přestávkami na kojení (paničky :)) a je to jeden z týmů, u kterého nemůžu tu dvounohou část přesvědčit, že není sice pohodlné mít motivaci na parkuru v ruce, leč je to lepší, protože se onen teriér potom více snaží. Jeden z týmů, který dělá agility především pro zábavu rači než kosmickou rychlostí napodvacáté si parkur zaběhne průměrnou rychlostí napoprvé. A já to Janči neberu, je to čistě její věc a i tak si na tréninku plně rozumíme :) Když jsem však Amu dostala o ruky, chtěla jsem z ní její obrovský potenciál dostat, i když to samozřejmě během jednoho tréninku nejde.
Amynka si se mnou poprvé v životě vyzkoušela běhání na hračku a nutno říci, že to v mnohých situacích bylo silnější než ona. Já mám trpělivosti dost a teriéry miluju, takže tomu dávám ještě pár pokusů a malá bordice se smíří s tím, že přetahovadlo dostane, až řeknu já :) I tak si myslím, že to byl na první společný trénink s odlišným způsobem motivace opravdu dobrý výkon a nějaké malé chybky přijít musely, protože jinak by nás agility ani nemohlo bavit. No a teď to vypadá, že mě bude bavit právě aj s Amyčkou...
>>> VIDEO



PODPÁLAVSKÁ DRKOTAČKA, ANEB JORKI A KONZERVA JE DOBRÁ KOMBINACE
V pátek večer k nám přijela Aneta, s holkama agilitníma jsme se zakecaly dlouho do noci a v sobotu 15.3.2014 bylo vstávání v pět dost bolestivé. Aj tak se nám podařilo s Jančou a Anetou naskládat všechny naše pejsky a věci do Yetinky a vyrazily jsme do Mikulova.
Tak trochu jsem docela dloho nebyla na závodech a atmosféra mě bavila už od rána. Sice mě bavilo všechno ostatní než očekávané běhání, ale kdo by odolal tombole či socializačnímu tréninku a hraní v nacpané hale s parsoním štěňátkem uprostřed všeho dění, když bylo to štěně tak strašně šikovné a mega soustředěné :) Miluju parsony, jsou tak strašně dokonalí, až by mi z toho ukápla slza.
Ovšem Kimík se naladil na běhací vlnu, do níž mě velmi brzy strhnul. Vše to podpořila konzerva a první běh se nám povedl s jednou laťkou a nějakými drobnými za čas (a časy byly tentokrát na můj a jorkšírův vkus dost přísné) na průběžném třetím místě :) No a co, že jen průběžném :))
Behěm dopoledne jsem měla v hale několikrát Relána, byl také na procházkách s dalšími štěňaty a mohl se dostatečně realizovat a vyběhat. V Mikulově jsem potkala také strašnou spoustu známých, takže jsem se tak trochu nepřetržitě s někým zakecávala. A přišla zkouška. Kimík běžel, fakt jo, ale v písku se svýma nožičkama určitě neuběhne postupovku 3,74, to se na něj vůbec nikdo nemůže zlobit. Šesté místo je náhodou moc pěkné, krásný je pak pocit, že jsme si běh užili a zdaleka jsme nebyli nejpomalejší.
Začalo pršet a já jsem byla ráda, že mám unavené štěně a může si spokojeně spinkat v přepravce v autě. A Kimík se hecl ještě na třetí běh. Hned po první překážce na mě zkusil jorkšírovinu, jako že by běžel rovně do tunelu. Ještě jsem mu chlapečkovi něžně řekla, že má jít spíš za mnou, ale on už nehodlal krátit svůj oblouk jako kráva a mně to bylo docela jedno. Tak jsme běželi pro konzervu, a hlavně radostě :)
Cestou zpět jsem byla nějaká nabuzená energií, zatímco zbytek osazenstva v autě spal. Ani tak mě však nálada a excitovaný stav neopustily a večer se opět protáhl :)





OŠETŘENÍ DORNOVOU METODOU, ANEB KIMÍK ZDRAVÝ PES
V neděli 9.3.2014 jsem vyzvedla Janču a Martu s jejich pejsky a jeli jsme do Hranic na vyšetření Dornovou metodou. V případě Kimíčka jsem vůbec nevěděla, co můžu čekat, přece jen už má svůj věk. Ale byla jsem velmi mile překvapená...
Celá masáž probíhala na magnetické podložce, to už Kimík zná. A také si vzpomněl, že je na takovou manipulaci zvyklý, a úplně perfektně se uvolnil. Paní doktorka z něj měla radost, Kimeček ležel úplně klidně a nechal se sebou dělat cokoliv. A také mu byly pochváleny výborně nasvalené jednak zadní, ale jednak také přední nožičky a celé předhrudí. Nojo, můj malý mastodontík :)
Vše bylo vpořádku. Dle očekávání byla lehce vyluxovatelná kolena, avšak kyčle, pánev a bederní páteř v naprostém pořádku. Také lopatky a ramena, jen v hrudní páteři měl Kimík jedno bolestivější místo. Trochu problém mu paní doktorka našla na krční páteři, atlas si přisedl až moc do lebky, avšak přes Kimíčkův pláč mu krk uvolnila, rozmasírovala a srovnala. A okamžitě vymizela také bolestivá reakce v hrudní páteři.
Jsem strašně šťastná, že je Kimík zdravý, dostatečně osvalený pes v dobré kondici, a stále může normálně sportovat. Nějaké omezené kývání hlavou asi nebyl největší problém světa, avšak i tak jsem ráda, že je vyřešený. A že se můžeme s čistým svědomím připravovat na sezónu, čas od času celý jorkšír protáhnout a rozmasírovat a užívat si života!





PRVNÍ HODINA SPECIÁLNÍHO VÝCVIKU, ANEB PARSON VE VÝCVIKU
Cestou z Hanic jsme se stavili ještě na cvičáku, protože Agility Kroměříž zahajovalo speciální výcvik, ve kterém se budou pejsci především socializovat. A hlavě se budou učit jejich majitelé jak psa odměňovat, jak jej motivovat, jak si s ním hrát. A kromě toho veřejnosti odtajníme základy hned několika aktivit se psy, jako je poslušnost, dog dancing, agility, fog frisbee nebo canisterapie. Myslím, že to bude dobré :)
No a chodí se socializovat, trénovat a hrát si i malý Relíček. Na první hodině mu to šlo skvěle, bylo dost znát, že není na cvičáku poprvé a cítil se jako ryba ve vodě :) Cvičil krásně a já jsem z něj měla velkou radost...



POSLEDNÍ MOJE INTENZIVKY, ANEB JAKO OBVYKLE PO PLESE
Protože jsem se v sobotu večer zúčastnila slavného Plesu sportovců, bylo jasné, že ani moje poslední zimní intenzivky nebudou žádné lehárko. Týmů opět čtrnáct na dvě půlky, parkury na nákresu platí pro dvojkové a trojkové týmy, ráno byly modifikace do jednoho nákresu nezakreslitelné :) Již však nelze první skupinu nazývat štěňata, protože nám ti pejsci během zimy dospěli, teda kromě nového přírůstku ve formě Chucka, byly to prostě normální jedničky.
Bavily mě obě skupiny, opravdu moc, avšak dostávat na konci první půlky čokolády a od nově přijíždějící langoše, s nečistým svědomím musím říct, že druhá část mého tréninkového dne byla příjemnější :))
Všechny týmy však makaly a bylo strašně moc vidět, kolik práce se na jednotlivých psech během zimy udělalo, ať už to byla štěňata v listopadu teprve začínající s pořádným agility, moje stabilní týmy či přespolní, kteří v lednu přijeli poprvé, vzali si to, co jim říkám, k srdci, a teď sami nemohli uvěřit tomu, že to jde, že to jde hned a klidně celé. Už teď vím, že tréninků během sezóny naplánuji víc, a snad i další turnus tábora, protože o čtyři týmy překročený limit a osm náhradníků k tomu je dost :)



CANISTERAPEUTICKÉ ZKOUŠKY, ANEB MEZI AGILIŤÁKY JE NÁM NEJLÍP
S Jančou jsme se tak nějak na poslední chvíli rozhodly a přihlásily jsme se s našimi prvními pejsky na canisterapeutické zkoušky 1.3.2014 do Prostějoviček. Z celého toho dění, přístupu pomocníků při zkouškách a nejvíc z účastníků jsem měla smíšené pocity, avšak výsledek je takový, že jak Kimík, tak Roxy zkoušku splnili a máme certifikáty do praxe platné na tři roky. A chystáme se je využít ve velkém... A Kimíček je miláček.



INTENZIVKA S OLINOU EDROVOU, ANEB VELIKÝ A KRÁSNÝ TRÉNINK
Podařilo se mi s Olčou vyjednat termín 16.2.2014 a k tomu lákavou cenu, takže do Všetul na trénink přijelo nakonec strašně moc týmů. Já jsem sice běhala jen s Kimíčkem, který na mě občas zkoušel své jorkšírovské (tohle slovo není vhodné k publikaci, pouze k smíchu s děvčaty), avšak běhal docela rychle, bylo to veselé a chvílemi hodně rychlé a nadšené, když zrovna honil Olinu s krabičkou plnou kuřete :)
Vetšinu času jsem trávila s Olčou a se zájmem jsem poslouchala, co se dá na kterém mém týmu ještě zlepšit. Mnohem lépe se poslouchalo, že jsou to všecko super lidi se skvělými psy, že se s nimi výborně pracuje, jsou tvární a mají pevné základy, že jejich problémy vidím moc černě a že nám závidí naši krásnou halu a překážky :) No radost veliká...
A radost také z Relíčka. V přepravce automaticky odpočívá a spí. V hale si krásně hrál, nenechal se vyrušit běhajícími psy, dokonce jsme už lehce cvičili odložení a vše úplně super. Při přestavbách a prohlídkách musel nutně hrabat pod Olčiny boty a kousat její nohavice :) Pořád na mě hledí a nelíbí se mu, když ho a chvíli nechám někomu na hlídání a odejdu. Je to moje šikovné socializované štěně.
A tohle byl opravdu výborný trénink. Stihla jsem pokecat se všemi kamarádkami, pochytat zase pár rozumů a vlastně také spoustu věcí probrat s Olinou, i když zdaleka ne všechno.

PAPILONÍ ŠTĚŇÁTKA A HANÁCKÉ BÁL, ANEB STÍHÁM VŠECKO
V sobotu 15.2.2014 mě vyzvedla Renča s Radimem a Valčou a jeli jsme vybírat agilitní papiloní štěňátko pro Valentýnku. Cesta do Ostravy byla dobrá, Renča patří mezi týmy, které jsem kvůli kapacitě na čas přesunula na jiný trénink, dlouho jsme se tedy neviděly a měly jsme si toho spoustu co říct. Také štěňátka byla pěkná, vyrůstající v čistotě, se psy, s lidmi a dokonce s kočkami v nepřetržitém kontaktu, s vyšetřenými a negativními rodiči. Takže první velké ano. Když jsme pak vybraly sice menší, leč zaručeně nejdivočejší a nejakčnější čtyřtýdenní holčičku, bylo vše rozhodnuté. Mohly jsme si s Renčou dát třešňovicu, ale jen jednu, bo jsem věděla, že budu večer řídit :)
Doma jsem se lehce předchystala, sbalila jsem pejsky a všecko potřebné jim i mně. Ve velké těšící euforii jsme konečně po několika měsících nalepila svou agilitní nálepku na auto, ale ve tmě se mi to moc nepovedlo :) Ovšem vyzvedla jsem Janču s Fairy a odjely jsme do Kojetína k Vykydalům. Pejsci byli hodní, ukryly jsme králíka a celkově zabezpečily všechny domácí mazlíčky vhodné ke snězení. A po nějakých těch přípravách jsme vyrazily s děvčaty na ples.
Povedl se moc hezky. Tak trochu jsem neobvykle mnoho tančila a připomněla jsem si vše, co umím z tanečních. Aj když polka samozřejmě dominovala večeru :) V tombole jsem vyhrála jakési kvítko a koš plný jídla, jenomže holky se nějak rychle rozhodly odejít a já tam své výhry zapomněla :))
No nic, přivítaly jsme pejsánky, udělaly si noční toasty a šly jsme snít o zítřejším tréninku... Relíček vše zvládl bez jakéhokoliv problému, avšak Kimík za námi odmítl jít do postele. A já jsem se nepřestávala divit, proč jsem třikrát prošla kolem své tašky a třikrát z ní bylo vytažené oblečení, které jsem vždy poskládala zpátky. A pak jsem viníka, tedy jorkšíra, nachytala. Lepší pelíšek prostě nenašel.


>>> FOTKY PAPILONI

DALŠÍ MOJE INTENZIVKY, ANEB TENTOKRÁT TO ODNESLY HLASIVKY
Druhou letošní intenzivku jsem měla 2.2.2014, samozřejmě ve Všetulích. Od poslední intenzivky jsem strop zvedla na čtrnáct, takže jsem týmy rozdělila na dvě poloviny po třech a půl hodinách. Dopoledne jsem nechala jedničky a odrostlá štěňata, běhala jsem s nimi bílou, modrou a modifikovanou černou, odpoledne dvojky a trojky běžkaly taktéž bílou, červenou a černou v celé své kráse a obtížnosti. Všichni byli neuvěřitelně šikovní!
Já jsem si trénink neskutečně užila, i když mě totálně vyřídil. Nejhorší jsou hlasivky, těm dávám dost zabrat už životem s Relíčkem, avšak neustálé podrobné vysvětlování teorie, proč to tak jít nebo nejít a co je pro koho ideální, je dorazilo. Reakce a ohlasy byly příjemné, ale příště mám už beznadějně plno. Nejrači bych na trénink vzala všechny, protože práce s různými psy mě baví, ale nejde to. Trenérské práce si sice během týdne užívám až příliš, avšak vidím výsledky, jsou to obrovské výsledky a viditelná dlouhodobá práce, dělání všeho pořádně a technicky správně, všechno je to pěkné rychlé plynulé agility. Nic nic nic jen napůl. Brzy asi vypíšu další tréninky a těším se, až budu běhat s Reldou.
Cesta domů byla dobrá, na evropě hráli zvlášt vydařené písničky a doma mě čekal parádní tradičně český obídek a medovník... A moji miláčci, kteří se na mě moc těšili.



LEDOVÝ JUMP, ANEB MEGA ADRENALINOVÝ DEN
V pátek se situace vyvinula tak, že jsem Kristýně nabídla, že ji v sobotu 2.1.2014 zavezu na neof závody do Mikulova a při té příležitosti jsem úplně stejně na poslední chvíli přihlásila Kimíčka. Také jsem využila socializace Relíka a půjčili nám automatického bavoráčka s plnou nádrží, tak proč nejet :)
Kimíček běhal opravdu pěkně. Dal tři čisté běhy, ale časově nestíhal, protože čistých a na jeho poměry rychlých běhů bylo moc. Šesté místo v součtech však není žádná ostuda. Co však byla naprostá totální paráda, to byl Relda. V hale se mu líbilo, čuchal se s pejsky, desítky lidí si na něj nutně potřebovali šáhnout nebo si ho pochovat. Ovšem já jsem tu agilitní budoucnost vzala vážně a ráno jsme si v hale hráli. Bylo to pěkné, pozorné, ale držela jsem se v místě, kde bylo míň lidí, protože jsem prostředí považovala za hodně rušivé. Odpoledne jsem však hračku vytáhla znovu a byla to naprostá bomba!! Hráli jsme si na malém prostoru, kolem nás stálo spoustu lidí i se psy a Relíček se tahal jak divý, vrčel, bojoval, nosil mi hračku, při běhání za mnou se proplétal mezi lidmi a v naší hře jsme byli jenom já a on. Už je z něj prostě můj Parson! Tento pocit mě hřeje u srdce a chvílemi i dojímá. Nechápu, proč má milion lidí se psy milion problémů, když stačí psovi projevit lásku a myslet to vážně a všechno jde potom úplně samo.
No prostě Relí moje bude dobré... A dobré také bylo, jak jsme chvílemi seděli v autě a vyhřívání sedaček plus topení jelo naplno. Líbilo se to nejen mně, ale když zrovna Relíček nespinkal v přepravce, mazlil se se mnou a cpal se mi mezi nohy, aby si kousek horké sedačky taky užil :) A tak dlouho jsme sobě i pejskům zpříjemňovali den, až jsem chvíli před odjezdem nemohla nastartovat. Jestli na mě v poslední době někdo zkoušel něco s nějakýma zkušenostma, tak se mohl spolehnout, že v této problematice jsem jich v jistém období nasbírala ažaž :)) Správně jsem odhadla, že nám nevydržela baterka... Také jsem věděla, za kým jít půjčit startovací kabely a koho poprosit, aby to s nimi nějak vyřešil. Dílo se podařilo a my jsme mohli odjet.
Jenomže toho adrenalinu bylo ještě málo. Samozřejmě jsem se v Brně zakecala, nedávala jsem pozor a zejale jsem kamsi úplně do prdele. A v kombinaci s navigováním spolujezdce napůl zadávajícího adresu do navigace a napůl navigujícího, mého neupravení zrcátek před jízdou a brněnského provozu plus jízdních pruhů se zákonitě musel stát průser. A taky že se stal a nabořila jsem nějakému pánovi jeho kíju, kterou jsem prostě vůbec neviděla :)) Vzal to statečně, na nějaké jeho odřeninky jsme sepsali jakýsi pojišťovní papír a podstatné bylo, že naše veliké vypůjčené béemvé zůstalo zcela bez škrábnutí.
No a už jen cesta domů s neadrenalinovou zastávkou na taštičku v mekáči. A náhodou to byl docela příjemný den. A hlavně plný zážitků, které si jistě budu dlouho pamatovat. A zkušeností :))

INTENZIVKA S ELIŠKOU PANÁČOVOU, ANEB MOC RÁDA ŘÍDÍM AUTO
Jelikož Peťa onemocněla, nabídla jsem jí, že s její parsoní Grace odběhám intenzivku 26.1.2014 u Elišky. A tak se taky stalo. Ráno jsem nabrala Kristýnku a cestou pro Janču jsem samozřejmě zapomněla zastavit v bankomatu. Tak jsem to u Janči otočila a jela jsem přes město do jiného. A on zmizel, prostě tam nebyl :) Neva, Krista věděla o dalším, který bude po cestě. A taky věděla, kde mám odbočit, abych vyzvedla Grace. Néže bych to nevěděla, ale tak jsme se zakecaly, že jsem to do Břestu vzala přes Hulín :) A pak mi Krista v Hulíně neřekla, že k bankomatu nebudu odbočovat doprava, ale doleva... Marně jsem hledala onen odbočovací pruh a divila se značce, která mi odbočení zakazovala :) No nic, dojely jsme s maličkatým spožděním, ale dojely :)
Eliška nám postavila parkurek, na kterém bylo spoustu prvků, které Grace nemá z tréninků ještě zažité. Ale vše zvládla hezky, v podstatě se naučila spiny, přestala se divit kačce, zvládala tunel na přeběhovou ruku a celkově byla šikovná. Po ničem a nikom kolem parkuru nehodila ani očkem a běhalo se mi s ní hezky.
Před obědem přivezl Raďa Relíčka, aby se pěkně socializoval. Opět se nikoho a ničeho nebál, hodně se mazlil, seznamoval s novými pejsky a opět z vlastní vůle vlezl do tunelu. Je to komik.
No a také naše cesta zpátky byla vtipná. Jak jsem tak po Břestu najela na dálnici, nějak jsem očekávala druhý kroměřížský sjezd a ten zdánlivě první přejela. Nevadí, zavolala jsem Radce a jely jsme ukázat Relíčka ještě do Kojetína, když už jsme tam byly :)) No prostě velmi příjemné dopoledne a doma na mě čekal srnčí gulášek...
>>> VIDEO



SEMINÁŘ U OLINY EDROVÉ, ANEB RELÍČKOVA PRVNÍ AGILITNÍ ZKUŠENOST
Co je domluvené na poslední chvíli, to bývá nejlepší :) Zhruba jako seminář v Brně 19.1.2014. Ráno jsem vyzvedla Barušku se Žížou a na místě nás čekala Monča s Mayby a spoustu dalších známých z Olininých tréninků.
Ráno jsme tedy vyvenčili, Relíček se rozdíval a šel pokračovat ve spaní do přepravky v autě. Celý den tam měl příjemně teploučko, také venku bylo hezky, svítilo sluníčko, bylo lednových deset a půl stupně.
No a abych nezakrněla, zaběhala jsem s s Kimíčkem. Z jeho strany to byl totální bojkot všeho, až jsme si to museli vyříkat, a pak docela běžkal. A hlavně byl strašně šťastný, že je na výletě, že je venku tak hezky a že se může válet a vypadat potom jako prasátko :)
Přestože si Relíček celou akci představoval jako jeden velký spánek, vytrhla jsem jej ze snů a dopoledne jsem ho vzala do haly. Socializoval se, seznamoval se s pejsky, s lidmi, pozoroval agility a byl fascinován :) Procvičili jsme si přivolání a pár jednodušších tríčků a chvíli jsme si také hráli. A ve chvilce volna jsem nechala Relíčka, aby si prohlédl tunel, který ho tolik zaujal. Šestimetrové účko. A on do něj vlezl a celý ho prolezl, jakoby se vůbec nic nedělo :) Očividně se pro agility narodil...
Následovalo druhé kolo běhání, druhý párek pro Kimíčka, druhé buzení a socializování Relíčka. A nakonec povídání s Olčou, kterou jsem pak vezla domů... Barča je na dobré cestě a jsem ráda, že jsem si potvrdila, že Monča s Mejbou jsou naprostá bomba. A že se budou Relíkovi naše agilitní výlety líbit...

MOJE INTENZIVKY VE VŠETULÍCH, ANEB NECHALA JSEM NA PARKURU KUS ŽIVOTA
Nedělní ráno bylo těžké, opravdu náročné. Avšak odvezla jsem Janču do Kroměříže a pokračovala jsem do Holešova, kde jsem měla letošní první intenzivku. Strop jsem si stanovila na dvanáct týmů, které se přihlásily v krásně rozdělitelných 6 mírně pokročilých a 6 závodníků. Tedy jsme jeli na dvě skupiny, i parkur byl vždy mírně či více vyúhlován. Ráno tedy běhala odrostlá štěňátka bílou b, černou a křivinky, po dostavění a přestavění parkuru pak odpoledne závodníci plnohodnotnou bílou, červenou a modrou. Bylo to běhavé jako prase, dalo se to řešit nejrůznějšími způsoby. Většina účastníků byla opravdu hodně šikovná, řešili jsme více méně jen malé chyby, které se daly jednoduše odhalit a vylepšit, případně tréninkově posunout zóny, slalomy, shazování či jiné nedokonalosti. Obecně se mi zdáli účastníci spokojení, což se potvrdilo také v smskách a mejlech, které mi po akci došly. Na příště jsem strop posunula na 14, ale víc už to fakt nechci :) Už tak pracuji zcela soustředěně a na parkuru nechávám pro všechny kus sebe. Od devíti do tří stačilo, měla jsem co dělat, abych dojela domů.



ODPOLEDNÍ VÝLET A VEČERNÍ COUNTRY BÁL, ANEB JAK STIHNOUT HODNĚ SKVĚLÝCH OKAMŽIKŮ ZA JEDEN DEN
V sobotu 11.2.2014 jsme dlouho spali a po obědě jsme s Kimíčkem a Relíčkem vyrazili na návštěvu Paleur do Valmezu. Odpoledne bylo tedy velmi příjemné, povídací a pro Relíka socializační. Všichni Parsoni na něj byli strašně hodní a dělal si v podstatě všechno, co chtěl. Ukázal, jak umí kousat lidi, hrabat pelíšky a skákat na sedačku. Chvílemi si hrál s Lukinou, s Alenkou a lehce s Lasíkem. A já jsem se s Leonou a Vladem tak strašně zakecala, že už při odjezdu jsem věděla, že nestíhám. A to jsem si ještě nechala poradit a vysvětlit cestu takovou, abych nemusela přes Bytřici, protože se tam jede opravdu hrozně. Vlado to myslel dobře, ovšem v kombinaci s protestující navigací a mým smyslem pro humor jsem po čtyřiceti kilometrech po lesních cestách, na kterých jsem se několikrát málem vyklopila v padesáti, protože ani za použití všech prostředků nebylo nic vidět, skončila samozřejmě nikoliv na přerovské dálnici, ovšem v Bystřici :)) A měla jsem zo toho strašnou srandu :)
Doma jsem měla třičtvrtě hodiny na vanu, vlásky, líčení a oblíkání. To všechno jsem zvládla, vyzvedla jsem Janču a jely jsme do Kojetína k Radce. Tam jsme nechaly autíčko a věci a šly jsme na Sokolovnu, kde se konal Country bál.
První jsme s děvčaty samozřejmě nakoupily tombolu a šly jsme na panáka. Pak jsme se usadily u Kroměříže a všecko strašně rychle ubíhalo. Po třetí finské jsem udělala něco, co poslední dobou nedělám, tedy jsem si na neděli nakreslila parkur. A myšlenka to byla veliká, kterou se mi na papír sice podařilo vkreslit hodně modifikovaně, ale druhý den v hale stála velmi zajímavě a fukčně :)
Chvíli jsme tančili, různě si povídali a šli jsme si vybrat tombolu. Vyhrála jsem čtyřicet domácích vajíček a šest kilo mouky. A hodiny a kabelku :)) A pak už jsem to zakempila důle u harmoniky a postupně se ke mně přidávali ostatní agiliťáci kroměřížstí, bo tam byla největší sranda. Kolem druhé jsme se s děvčaty přesunuly k Radušce, kde jsme měli tradičně domluvené plesové spaní, za které Radce děkujeme, protože jinak by byly přesuny do Kroměříže strašně složité...





První sezóna po několika letech, kterou budeme muset zvládnout bez Smajlíčka. Ale Kimík všem ukáže, že i v poročilém věku si může aktivitu užít. A především nás čeká spoustu práce s Relíčkem, protože nic nenecháme náhodě a budeme prostě makat.