Psáno tlapkou

Kluci se tu s vámi dělí o všední i nevšední zážitky všedních i nevšedních dnů

3.5.2012 - Počasí přeje aktivním
Téměř celý duben jsme si užívali krásné slunečné jarní počasí. Zhruba do půlky měsíce jsme ještě naplno trénovali na překážkách, postupně s blížícími se kvalifikačkami se pak začal Smajlík více zaměřovat na kondiční a motivační trénink. Takže chodil hodně s paničkou běhat, někdy v zápřahu či u kola, případně kombinace. Občas mě vzali s sebou, ale já se raději procházím a čmuchám a celkově takovým atletům nestíhám :) No a především jsme si hráli, trénovali tríčky a obíhačky a házeli tenisáky.
Samozřejmě chodíme taky na dlouhé procházky s našimi kamarády. Tedy s Jančou s Rox a Fájou, Áňou s Ronym nebo Bárou a Jackie. No a jelikož jsou venku poněkud letní teploty, už několikrát jsme se byli koupat. Včera jsme s sebou na Modrou vzali Tomíka s Vlaďkou a Miladou :) Já se sice letos do vody nehrnu nijak aktivně, nicméně leony byly nadšené a Smája si taky zaplaval docela slušně.
Dneska jsme vytáhli disky a hru s nimi jsme si pořádně užili. Smajlek si své růžové pořádně oblíbil a panička se poslední dobou trochu zdokonalila v házení. A tož tedy vychytal pan Parson většinu hodů a zvládl několik triků, už se na to prostě dívá hezky. Aj já jsem šťasten, bo mám nové neprokousané atomíčky, dokonce začínám talíře aportovat čím dál blíž k paničce, což je dobře. No a hlavně v tom byla nepřehlédnutelná radost... Večer jsme se vydali na dlouhou příjemnou procházku, kterou jsem ocenil zejména já. Nakonec jsme to zakempili eště s tenisákem, tak se uspokojil i Smajlový a mohl usnout s klidným svědomím. Váš Kimounový



5.4.2012 - Prostě příprava na kvaldy
Březen a duben mi panička plánovala jako hyperzónoidní trénování a byla odhodlaná mít do kvalifikaček perfektní zóny. Tož s prvními náznaky jara jsme započali se samostatností kladin. Áčka jako pořád ve sporu čtverec versus držáčky, nicméně po té, co skvělé originální vynálezy nešly připevnit na naše originální áčko, a především jsme začali trénovat s Tomíkem, byl čtverec jasná volba :) A po úspěšném úvodu jsem začal kulhat, pak regenerovat a pak si panička odjela na týden do Nassfeldu. A je tu duben...
Stále a pravidelně se zúčastňujeme extrémně přínosných tréninků, jen Kimík, Smajlík, Tomík, Vlaďka a Juniorka roku :) Kimíček si hraje, leona se učí základům, Smajlík pracuje maximálně, především na áčku, dvounozí se smějí. Čtverec funguje výborně a to jako fakt. Aj tunel pod áčkem v různých polohách či zapeklité sekvencičky nejsou žádný problém. Jen panička si občas připadá zvláštně, nezvyklá, že ji někdo trénuje a už vůbec, že odhaluje její a mé slabiny :)
V pondělí také vedla panička první členský trénink venku a nás pochopitelně vzala s sebou. A jelikož je poněkud nemocná a při běhání prostě nedýchá :), nevypadl jsem ze svého tréninkového plánu, jenž zní, naučit se pracovat samostatně. Přesněji řečeno, pracovat samostatně v plné rychlosti a spolehlivě pak přepínat na kontakt. Baví to mě, baví to paničku, objevujeme věci, které nezaběhnem napoprvé. A to je na tom to nejlepší, mimo to, že občas začínám makat opravdu naplno...
Dnes jsme se mimo příjemné procházky na cvičáku také vytočili, s Jančou, Roxankou a Fájenkou. Fairy již začíná chápat systém dvadva, Kimča a Rox si užili hry ve formě agility, já jsem si proběhl pár áček a piloval samostatné náběhy na kladinu a seběhy z ní. Čtverec stále funguje luxusně, aj když na mě panička zkouší různý pohyb v různých úhlech a vzdálenostech. Nicméně kladinky jsem trošku zpomalil. Ale to jen proto, abych si byl stoprocentně jistý svým chováním a na konci měsíce je mohl mít jednoduše dodělané. To prostě půjde. Musí. Když už panička utíká z domu i s antibiotiky, naše úsilí musí skončit dobře :)
A co dál? Postupně nabíráme kondičku na náročnou sezónu, nosíme tenisáky, procvičujeme tríčky, obíhačky, chodíme na dlouhé procházky, cvičíme na balóně. Lovíme veverky. Tedy ne my, jen já jsem se prostě narodil proto, abych vraždil... A na nějaké to zrzavé zvířátko, kvůli kterému často lozím po stromech, jsem si dělal chutě už delší dobu. No pravda, aj Kimík mi chtěl pomoct, ale nebudeme si nic nalhávat, ulovený holub je jistě jeho životní vrchol a jedna velká náhoda :) Váš Smajlena

22.3.2012 - Klidový režim
Koncem minulého týdne jsem začal kulhat na levou přední packu, začátkem týdne tohoto mě to již přešlo. Pravděpodobně jsem si zase jednou zvrtl prstík, jelikož jsem mnohdy neopatrný a bláznivý. Panička mě tedy vyřadila z tréninku, jen jsme doma klikali, packu tejpovala a já sice na procházkách pajdal, ovšem to mi samozřejmě nebránilo v nahánění koček, veverek, různého ptactva či Kimíka. V podstatě byl výsledek snažení o mé zklidnění logicky opačný, bo parsoní energie musí ven. Ale tož co už se mnou :)
Včera jsem si bez větších problémů vyzkoušel na cvičáku pár vychytávek, které mi vymyslel Tomík. Mno, myslím bez zdravotních problémů, jinak se tvářím, že mě panička nikdy neučila pracovat samostatně :) A přestože to velmi dobře umím, musíme to dokázat eště Tomíkovi... Kimíček si standartně převážně hrál a užíval svých oblíbených křivinek.
Když už jsme u našeho Kimčáka, i on je poněkud přeplněn energií. Po svém nedávném zánětu žaludku se stále drží ve skvělé kondici, takto hubeného ho panička snad ani nepamatuje. Zvlášť když je teď ostříhaný, tak je to opravdu sportovec a fešák :) A jak byl miláček zvyknut na náš aktivní režim, ani on neocenil těch pět dní, kdy se nás panička snažila přesvědčít, abychom odpočívali.
Dneska jsme si všichni užili procházku s Jančou a jejími psími slečnami. Jarní počasí nás na poli udrželo víc jak dvě hoďky, my jsme se v rámci možností vyběhali a paničky pořešily vše, co bylo potřeba :)) Váš Smílek

17.3.2012 - Jeden velký výchovný problém :)
Tož poslední dobou trošku nestíháme. Venku je krásně, začali jsme s jarním tréninkem, mně panička naplánovala spolehlivost áček a zrychlení kladiny. A tož na tom teda pracujeme. Kimík si spíš jen hraje, běhá jednoduché sekvencičky a velmi dobře se u toho baví. Ještě lépe se však baví panička, bo jsme začali chodit na cvičák s Tomíkem Glabazňou a jeho Vlaďkou. Velmi vtipné je běhání agility s leonbergrem, teda už Tomík sám o sobě je vtipný, odhaluje moje mezery ve výcviku a aj toto je důvod, proč se na trénink vždycky moc těšíme.
Chodíme pochopitelně trénovat a venčit i s Jančou, Roxy a Fairy, s Áňou a Ronym bo s Radkou, Kessí a Miškou, kterou jsem se podezřele rychle naučil neřešit, a to se občas nechová úplně vhodně :)
No a... řešíme trošku nedostatky ve výchově. Jsem totiž ovlivněn tím svým implantátem a mám poněkud větší potřebu papat. A tak se mi už párkrát povedlo vyskočit na linku a sežrat kocourovo jídlo. Pochopitelně pouze když není nikdo doma :) A panička vůbec netuší, jak mi vysvětlit, že to není zrovna vhodné chování :) Váš Smája

22.2.2012 - Přišlo na nás jaro
Prázdnin si prozatím plně užíváme. A to především proto, že se venku příjemně oteplilo, během dvou dnů roztál všechen sníh, který vlastně letos ani velice nebyl, a pomalu začínají vysychat všudypřítomné jarní kaluže. Hodně času trávíme venku, ale především rekreačně, strašně moc si hrajeme a chodíme na dlouhé procházky.
V pondělí jsme si po ránu vyšli na pole, půda byla nasáklá jak houba, ale to ničemu nevadílo. My jsme si čmuchali, Smája mě pochopitelně nepřetržitě vyzíval ke hře, klasika. Když najednou vyběhli pár metrů od Smajlenky dva zajíci a on se pochopitelně vydal za nimi. Panička se jej však pokusila odvolat a stalo se něco, co by se jí nikdy ani nezdálo! Pan Parson se otočil a přiběhl zpátky!!! Teď panička neví, jestli je to správně, jestli je tohle normální, když je to teriér lovec zabiják. Nicméně v tu chvíli měla obrovskou radost a za hlasitého chválení nechala Smajlíka sežrat hrst granulí a ještě našla v kapsi balónek, tak mohl být Smajlík pochválen opravdu pořádně. Postupně se z toho ale vyvinula hodinová divoká bahenní hra, která nás všechny strašně bavila. Já se prvně na kaluže moc netvářil, po chvíli jsem byl ale jak čuňátko, takže jsem si na své dlouhé chlupy nemusel dávat pozor a blátivé zábavě jsem propadl :) Hráli jsme si pak i cestou domů, kdy nám panička jen házela míček a přemlouvala nás, ať už jdeme dom, přitom jsme jí ale přišli strašně milí, že si tak dlouho neúnavně hrajeme. Občas ale mrskla špatně ovladatelný balónek na šňůrce do vedlejšího rákosí oddělujícího polní pěšinu od močůvky. A já jsem se překonal a dobrovolně jsem do hustého porostu lezl a několikrát dokonce našel hračku dřív, než Smája, což nebývá zvykem. Měl jsem z toho vždy velkou radost, nicméně panička už nebyla tolik nadšená, jelikož jsme byli fakt slušně špinaví.
Včera jsme si byli po zimní pauze zahrát frisbee a všichni jsme byli nadšení. Já především proto, že jsem disky předlouho neviděl, paničku potěšilo, že házela pěkné hody, a Smajlena má extrémní radost vždycky, tomu už se nikdo nediví :) Odpoledne jsme z procházky zamířili na zahrádku, kam tedy míříme vždy, ovšem většinou nás panička nažene domů. Tentokrát se nad námi slitovala. Smajlík našel odporný nechutný tenisák, jenž na vém místě přežíval od podzimu, což panu Parsonovi pochopitelně vůbec nevadilo. Ani náš slalom nebyl zrovna ve formě. Tyčky připomínaly spíše výcvikovou véčkovou metodu, pár jich bylo vylámaných, a tak jsme se omezili na šestityčkovou překážku. Dvanáctá tyčka z každé strany však v zemi zůstala, na jednom konci i jedenáctá, na to byla zem moc zmrzlá, aby je panička vytáhla ven. A tedy, když panička Smáju do slalomu posílala, byl chuďátko úplně zmatený :)
Večer dala panička konečně dohromady sestavu na vystoupení a my jsme byli jejím krokováním v pokoji natolik fascinování, že jsme se jí pletli pod nohy tak dlouho, až jsme si procvičili několik triků. No musela přece panička vědět, jak to bude vycházet s hudbou a parsoním pohybem :)
Dneska jsme vstávali až ve dvanáct a i v tuhle hodinu vylézal Smajlek z pelechu svým tempem. Jeho ranní rituál obsahuje otevření očí a opětovné zavření, jestli mu nedovolíme ještě chvíli spát. Pak se převalí na záda, leží-li v jiné poloze, lehce se protáhne a čeká, až ho někdo podrbe na bříšku. Protože je u toho neskutečně roztomilý, dostane několik pusinek, zatímco já už se začínám ozývat, že by se něco mohlo dít. Panička tedy Smajlíčka přemluví, aby vstal, on se znovu protáhne, skočí z postele a jako baleťák si důkladně protáhne všechny části těla :) Ale jak přejde svou rozebírací fází, musí ho panička hodně prosit, aby večer zase usnul :))
Prošli jsme se do města, kde panička vyřídila pár věcí, a doma na nás čekaly nové disky! Ty moje mi panička schovala na narozeniny, růžový extráč si panička hamouní na trénování bez nás a sonicy extra, které byly Smajleně objednány na zkoušky, jsme tedy museli hned vyzkoušet. Všichni tři jsme z nich unešení, nejen proto, jak jsou krásně růžové :)
Během odpoledne nás také panička vytáhla na poslušnost, oba jsme byli nadšením bez sebe. Také jsme chvíli cvičili s krabicí, Smajlek zkoušel prvky ze sestavy a já zdokonaloval své couvání všeho druhu - k paničkce a od paničky ze všech stran plus kolem paničky. Během dne jsme si také několikrát hráli, protože poslední dobou si pořád hrajeme, a spokojeně jsme usli v peřinách, které se panička od rána neobtěžovala ustlat :) Váš Kimánek



19.2.2012 - Rekapitulujeme jak lenošíme
Tož prvně si tedy musím postěžovat, jak jsem před čtrnácti dny skončil. Z neděle na pondělí jsem celou noc zvracel a kadil krev, takže jsem skončil s týdenními antibiotiky. Hlavně, že mají sousedi radost, jak pěkně nakrmili chudáčky ptáčky a kočičky, když vyházeli zbytky z oken :(
Jinak se u nás nic zvláštního nestalo. Panička se zase flákala po plesech a podobných akcích, vyřizovala stovky mejlů, seminářů a klubových věcí, ve chvilkách spravovala fotky na webu a v ještě menších chvilkách se učila. Dále jsme se zúčastnili několika pěkných procházek s Jančou, Rox a Fájou, s Pavlou a Májou, s Aničkou a Ronym nebo s Romanem, Nelly a Ariankou. Po večerech klikáme a posilujeme na míči, hodně si taky doma hrajeme, přetahujem se a hrajem na schovku, Smajlenka s paničkou dávají dohromady taneční sestavu na vernisáž. Venku teď z bezpečnostních důvodů moc neběháme, napadlo trochu sněhu a občas něco někde zmzlo či naopak tálo. Aj když dnes byla situace lepší a dostatečně jsme se vyblbli oba, Smajlek obíhal a tríčkoval, já si zopáknul jen pár triků.
Na závěr ještě zhodnocení, jak zafungoval na Smáju jeho hormonální implantát, a jakože by už fungovat měl... Docela nijak :) Možná je to tím, že se pro něj panička nerozhodla s žádným konkrétním důvodem, možná proto, že nevěděla, co od něj čekat, a tak si nemůže všímat změn. Takže jediná novinka je v tom, jaký začal mít pan Parson extra kladný vztah k jídlu, vymete misku suchých granulí a chce eště :) Nicméně venku klidně nakryje háravku, vůbec si svou neschopnost reprodukce neuvědomuje. Ale to je v podstatě dobře, aspoň je to pořád chlap :) Váš Akša

5.2.2012 - Kimíček chudáček
V pátek jsem jel na trénink do haly jenom já, protože bylo mínus osmnáct a Kimíček v tomto počasí nechce chodit ani na procházky. Z tréninku by tedy jistě nebyl nadšen, navíc poslední dobou vlivem mrazu začal při chůzi střídat nožičky, oba úrazy se mu také staly v zimě, takže nemá smysl zkoušet, co jeho kolena vydrží. Já jsem si zaběhl jeden sekvencoidní parkurek a pak už jsem jen trénoval kladinku, přesněji rychlé samostatné zastavení, když je panička daleko za mnou, to jsem vždy flákal a zpomaloval brzy. Nyní mě na konci hecuje Janča s masem, tak panička očekává slušný výsledek.
A ani včera si s námi Kimíček srandu neužil, jel jsem s paničkou mrknout na výstavu do Brna. Přestože se do poslední chvíle panička snažila Kimíčka propašovat s námi, mamka byla nekompromisní a zákaz tahat Kimíka do zimy nezrušila. O nic však nepřišel. Já se sice hrnu do všech dopravních prostředků s velkou radostí, až mě v Brně málem přejela šulina, ale cestování v nich mě moc nebaví. Takže prvně autem do Kojetína, oznámení o půlhodinovém spoždění vlaku, tak tedy procházka a hra s Fairy, následně konečně nástup do rychlíku, hodinová cesta, kdy jsem byl plný energie a natěšený, kam že to vlastně cestujeme, v Brně šulinou a konečně k výstavišti. Po pár minutách procházení v hale jsem byl nepříčetný, čmuchalo mě tisíc psů ze všech stran, takže jsem nakonec prožil většinu dne s náhubkem. Zakempili jsme u kruhu Parsonů, kde panička s radostí objevila Leňu s mou příbuznou Jasmínou, i když ségra moje Igi zůstala doma. A na rovinu, nebýt Lenky, vrcholně bych se nudil nejen já, ale i panička. Kromě toho, že jsme tedy na výstavě pěkně nakoupili, pozravili spoustu známých, párkrát se prošli a pocvičili pár triků, to byl den, který už asi dlouho nezažijeme, jestli někdy vůbec. Milujeme agility a sportovní akce! ... Pak už jen opět šulina, čekání na vláček, obsazení kupéčka, poněkud protivná průvodčí, další vláček, autíčko a domov :) No nakonec to byl pěkný výlet, panička si dostatečně pokecala s Jančou a nejen proto je den hodnocen pozitivně, ale prostě by si s ní rači pokecala na cvičáku nebo na poli... Zvláštní nechuť k výstavám :)
Dnes však bylo Kimíkovo neštěstí završeno. Pozdě večer, kdy nás brácha vzal jenom vyčůrat kolem baráku, náš pažravý jorkšír zase jednou objevil lahůdku, kterou někdo ze sousedů vyhodil z okna, a s chutí se nadlábl. Od brzkých ranních hodin však blije a blije, pochopitelně má taky průjem a jednu chvíli vypadal opravdu hrozně. Dopoledne miláček jen polehával, třepal se a každou chvíli z něho letěly kousky nestrávených kuřecích kostí, kterých se předešlý večer nažral. Odpoledne už je trošku lepší, stále sice jenom polehává a občas zvrací, ovšem prazvláštní je, že celý den odmítá rýži s mrkví i piškoty, což se mu ještě nikdy nestalo... Nicméně docela často pije, nesnaží se od nás izolovat, tak snad mu zítra bude líp, jinak zamíříme na veterinu :( Váš Smajlíček

24.1.2012 - Ticking postavený na hlavu
Právě zažíváme nucený zimní odpočinek. Jelikož měla panička teď čtrnáct dní po sobě plesy, nejezdili jsme do haly, a celkově máme omezenou aktivitu. Tedy každý den trénujeme buď venku, a to především jednoduché nekonečné obíhání, občas skokovku, poslušnost či hrajeme frisbee, nebo doma s klikrem, jen zřídka oboje. Samozřejmě se každý den doma přetahujeme a aportujeme, nejlépe za procvičování různých tríčků, bez toho bychom nemohli existovat. Přesto však protestujeme a snažíme se vynutit si pozornost různými způsoby, ale panička docela odolává.
No a už jenom protože je zima a protože se méně hýbeme, prvně za zimu panička spozorovala u mě dvacet dkg navíc, u Smajlenky tak pět až deset. Úplně navíc nejsou, zvlášť u Smáji, kterému v sezóně lezou žebra čtyřidvacet hodin denně, nyní jen v určitých polohách. Leč toto je také tím, že konečně před necelým měsícem nabral zimní srst. Dal si na čas, ale co by taky s hustými chlupy dělal, když je venku něco mezi jarem a podzimem a když nasněží, tak je to maximálně pár centimetrů a maximálně na půl dne. Ovšem přesto je pan parson nyní pěkně flekaťoučký, zadek má černě potečkovaný a letos velká novinka! Na černém fleku u pravého ucha mu začaly vyrůstat bílé chloupky, prostě obrácený ticking :)
A víte co? Uběhl teprve měsíc od Vánoc a my už jsme sežrali víc jak půlku pamlsků, které nám Ježíšek naježil...
Nakonec ještě přikládám fotku z Radčiného úžasného maturiťáku :)) Váš Kimeček





13.1.2012 - Hamouni jedni
Poslední týden před uzavřením známek panička makala, ovšem díky tomu, že dvakrát opustila odpoledko, měla dostatek času i na nás. Například v ponděli jsme si zašli jen tak zablbnout na cvičák, ve středu pak taky. Panička nám házela tenisák a my jsme se sním nepřetržitě naháněli, vrčeli na sebe, kousali se, snažili se jeden druhému balónek vzít a já jsem ho Kimíčkovi pochopitelně i cpal do oka, aby se se mnou o něj přetahoval :) Potom však Kimík chytl svůj hamounoidní záchvat, křečovitě se do tenisáku zakousl a nechtěl se jej za žádnou cenu vzdát, to se mu občas stává... A tak jej panička připla na vodítko a ťapkali jsme domů. Kimík s míčkem v mordě čmuchal, čůral, dokonce hodil bobek :) Odolal i mně, když jsem se mu ho několikrát pokusil ukradnout a tahal jsem ho při tom za chlupy, což za normálních okolností nesnáší a vždycky to na něj zapůsobí a hračku mi odevzdá :) Hrdě však pochodoval po ulici, až jsem paničku přemluvil, abychom to vzali ještě přes pole. To si Kimík představil, jak by ho pak asi pusinka po dlouhé cestě bolela, a tenisák vyplivl. V tom jsem se jej zmocnil já a pyšně jsem jej donesl až domů :) Ovšem já jsem si jej vždycky odložil, přečetl vzkaz, co nám tam nechala nějaká fenečka, přeznačkoval ho, a opět jsem balónek vzal. Prostě jsem to měl vymyšleno líp :) Rozhodl jsem se, že novou hračku umístím na zahrádku, kde na mě do příště počká, a tak jsme si tam ještě s Kimíčkem opět dostatečně pohráli, až nás panička opravdu nahnala domů.
Dále jsme byli ve čtvrtek na velké procházce s Jančou, Roxy a Fairy, venku trénovali poslušnosti, doma se bavili společným přetahováním a hraním na schovku, už nám panička zvýšila obtížnost skrýší a hledáme opravdu poctivě, baví nás to a více méně jsme v nálezech střídavě stejně úspěšní :) Také poslední dobou posilujeme na balóně, což je taky bezvadná aktivita, a samozřejmě klikáme. Já už krásně, zvedám dvě nohy stejné strany, až má ze mě panička opradu radost :)
Včera byla panička na Jančiném maturiťáku, který si nakonec užila opravdu maximálně dostatečně :) A v tombole vyhrála zase chlast :)) Tentokrát soudek piva... Aj s Jančou pak spala u Radky, kde dneska zůstaly až do oběda, a hromadně se přesunili do KáeM na společnou pocházku. A jelikož šla s námi i Radčina desetitýdenní pyrenejská Miška, v rámci zachování dobrých vztahů mi dala panička náhubek a stopovačku. Procházka proběhla bez větších potíží, jen jsem občas na Mišku brblal, když za mnou chtěla jít, a asi dvakrát jsem se ji pokusil zneškodnit. Ale z celkového pohledu to bylo OK. Váš Smajlík

8.1.2012 - Záplavy na kopci, jak podivné spojení slovní
Během týdne pořád střídavě pršelo, poprchalo či zrovna schlo to, co napršelo. Aj tak jsme ovšem běhali po venku, trénovali tríčky, obíhali stromy, makali na skokocve, házeli tenisáky a hodně jsme si hráli. Po večerech nám především panička zacpávala pusinky nějakou žvýkací dobrotou či pískací hračkou, neb všecko jaksi nestíhala, ale pochopitelně jsme si i hráli a cvičili s klikrem. Smajlík poctivě piluje chůzi po zadních vzad, vpřed i otočky, chůzi bokem na obě strany, samostatné plazení vzad i vpřed a válení sudů na dálku, ovšem především zdokonaluje zvedání dvou pravých či levých paciček zároveň. A kromě toho, že mu to jde, se mu panička strašně směje, protože na procházkách už nějaký čas při očůrávání zídek nezvedá jen jednu zadní hnátečku, nýbrž použije i přední, kterou se o zeď opírá. Neuvěřitelně vtipné :) Já procvičuji kdeco všecko možné různé, již samostatně používám zadní tlapky a ještě pořád se mně panička nepřestala snažit pomocí schapingu vysvětlit, že bych mohl někdy něco vzít do tlamičky, to mě totiž ještě nikdy nenapadlo :) Situace se stále nemění...
No a když jsme dnes dojeli z intenzivek, čekalo nás nemilé překvapení. Zatímco si sousedi vyjeli na výlet, praskl jim doma kotel a prvně plaval celý jejich byt, postupně potom sklepy pod ním, tedy náš, garáže, tedy opět i naše, a mamka to zaregistrovala až v době, kdy tekla voda pod prahem sousedovic bytu po chodbě. Takže super, místo toho, aby si panička odpočinula a pustila se do učení na pololetky, lítala s hadrem či mopem střídavě ze sklepa do garáže, stěhovala z regálů zavařeniny, lyžáky a další věci, které mají lidé obvykle v těchto místnostech uložené, také běhala do popelnice s desítkama různých krabic poněkud nacuclých vodou. Kulturní odpoledne. Večer mamka objednala pizzu a panička porušila svůj dokonalý dietní plán, ale tohle si vážně zasloužila... Mno a název článku proto, že na Plačkov, který obýváme, se jede více méně pořád do kopce. Váš Kimík

A o jaké zážitky se tu s vámi kluci dělili minulý, předminulý a předpředminulý rok?