Sportovní výcvik

Poslochají, koušou a stopují mí kluci moc rádi a především pro radost!

Kimíček a jeho poslušnost je jedna velká kapitola. Začínali jsme tak prapodivně prarůzně klasickými metodami, až jsme se doposlouchali pro výbornou na ZOPkách. Následoval nesprávný nácvik střelby při chůzi u nohy a tento cvik se stal pro Kimíčka noční můrou. Začali jsme tedy úplně od počátku po štěňátkovsku na nejlepší možné pamlsky a dnes je Kimík přešťasný, když může ťapkat u nohy, dokonce se přiřazuje na procházkách jen tak a čeká, až dostaně odměnku. Podobně pozitivně postupně spravujeme i ostatní prvky ze zkušebních řádů, cvičíme velmi krátce a především motivačně a výsledkem je prozatím ZZO. Mám v plánu i další zkoušky, když se najde volný víkend, ovšem nejpodstatnější na celé věci je, že Kimča poslušnost miluje, vždy se na ni těší a společně si ji užíváme.

Svůj příběh mají v našem podání i obrany, aj když ty cvičíme jen vždy o prázdninách na táboře, o to však intenzivněji. Zpočátku byl Kimík vrcholně nadšen, že se může s figurantem tahat o hadr. To by nám však nemohli hned při druhém tréninku prásknout bičem, ze kterého má Kimíček solidní strach. Nicméně dokázali jsme Akimána vrátit do divokého boje s figurantem, tedy než nám příště práskli zase... To už byl návrat důvěry k placu, na kterém obrany probíhaly, dosti tvrdý oříšek. Nakonec jsme na Kimíka zkusili figurantovu nohavili a on se chytl a začal kousat, ovšem již jen do oné nohavice :) Následovalo tedy mnoho přetahování na prázdném place, dále hra v blízkosti figuranta a výsledkem je krásné tahání s figurantem, které Kimíka nesmírně baví a více méně rozdýchává i práskání bičem! A to je úspěch jako kráva!

A stopičky jsou další Kimíčkovou oblíbenou aktivitou. Neváhám vstávat o hodinu dřív, než jdu do školy, abych šla miláčkovi do pole šlapat stokrokovou stopu se dvěma lomy, o kterých vím jen zhruba, kudy vedly :) Proto většinou spoléhám na Kimíčka, že čmuchá dobře, a on většinou správným směrem čmuchá a konec stopy bezpečně najde. Mě na celém tomto nesmyslu baví jen to, že to baví Kimčáka, jinak je to pro mě jedno velké utrpení, ale aj tak věčně někdy lozím po poli a šlapu...



Klasickou poslušnost miluje i Smajlík. A to především proto, že ji klasicky rozhodně necvičíme. Již od začátku jsem věděla, že naše chůze u nohy bude jedinečná a hyperakční. Tenisák a klikání ve správnou chvíli způsobilo, že si Smajlík myslí, že cílem cvičení je, aby u nohy vyskakoval a tvářil se při tom jako blázen, což je opravdu perfektní a okouzlující! Poslední dobou začíná být naše chůze i pěkně přesná, jednoduše dokonalost. Podobně akčně a nadšeně zvládá Smája i ostatní cviky, například přivolání má dosti rychlé s těsným předsednutím a klikrem naučený aport je výborná věc... Panu Parsonovi se prozatím podařilo výborně prospět ve zkoušce ZZO a věřím, že další jistě v budoucnu přibydou.

Také na obranu se Smajlena vždycky moc těší. Vříská, když je na place někdo jiný, než on, krásně bojuje s figurantem a užívá si pocit vítězství, když dělá kolečka s pešíčkem. Věřím, že kdyby získal Smája víc zkušeností a nauči se s figurantem lépe komunikovat, určitě by se dalo pracovat na slušné ipoidní obraně. Zatím nám ale stačí, že nás to oba pořádně baví :)

A aby se neřeklo, jednou v životě jsem vytáhla Smílečka i na stopu. Našlápla jsem mu pachový čtverec, ve kterém vydržel čmuchat a soustředit se neskutečně dlouhou dobu. Vykazoval známky zájmu o tento styl zábavy, ovšem to má chlapec blbé, mě s ním zaujaly úplně jiné aktivity tisíckrát víc, takže stopovat asik nikdy nebude :)

Můj tajný sen jménem IPO