Super víkend

Užili jsme si nadměrné množství srandy




Moc jsem se těšila na sobotu 7.5.2011, jelikož předpověď hlásila letní počasí, jelikož bylo na startovce spoustu jmen z Kroměříže, jelikož pískala Lenka Pánková a jelikož nám tímto dnem vstoupila v platnost naše první A3 karta! Bylo to již mnohokrát psáno, v tento den chybělo Smajlíkovi do dvou let věku ještě několik dní.



Na Příluk jsme jeli s Martou a jejími pudlíky, se Šárkou a jejími teriérkami a kromě Smajlíka jsem vzala za kulturou i Kimíčka, jenž ještě stále není úplně zdráv na běhání. V autě jsme byli celkem hrubě namačkaní, člověk by neřekl, kolik různých přepravek, báglů, tašek, židlí a v podstatě i psů na závodech potřebujeme :)



Na místě již bylo přítomno spoustu zelených KM triček, stany jsme protentokrát postavili dva. Zaprezentovali jsme se a zakempili u snídaně. Jsem tak šťastná, že všichni lidé z Kroměříže jsou nejenom tak moc fajn, ale jsou i tak moc žrouti jako já, takže se necítím nijak nenormálně :) A jelikož sluníčko krásně svítilo, začala jsem se hned z rána pěkně opékat.



Nastoupili jsme na start jumpingu. Jak já jsem se na tuto krásnou trať těšila... A bylo na co. Začátek v pěkném tempu, hezky přetáhnutý spin, luxusně provedené další dva spiníky a moc pěkný slalom. Potom pěkné propletení přes skočky až na rovinku, krásně stočený tunel a téměř krásně stočený doskok a cíl! Výsledek? 1.místo :)



No a konečně jsme se dočkali i zkoušky, náš první start v A3, velká událost! Nemohla jsem si pro tento den vybrat lepší závody, parkur byl zapeklitý, ale pořádná výzva! Náš funclub se přesunul, aby vše viděl úplně jako úplně a my odstartovali. V začátku jsme Smajlíka zbytečně podcenila, dále jsem ho pustila z kladinky, velmi hezké a skvěle pak i do tunýlku, na okoláč obklopený pastičkami a opět tunel. Následně Smajlena překvapivě přeletěl až na zónečku na áčku, moc pěkně krátil oblouky a zcela ukázkově si našel těžký náběh do slalomu. Potom poněkud error, ale srovnali jsme se, vymotali a byli jsme na houpačce. Zapomněla jsem říct povel pro zastavení a bylo to naprosto o prsa, ale Smajlík zónu ustál a mazal do cíle. A místěčko krásné první a zkouška čistá!!! Aneb náš první krok ku átřišampionovi :)





Zbýval už jen agility open. Smajlík se tak trochu vykašlal na precizní náběh do slalomu, na čež jsem se já vykašlala na běh a opravila slalůmek i s náběhem. Stálo to za to, pan parson si slalom dokončil pěkně sám, potom sice odletěl z áčka a já se trochu zapomněla u spinu, ale vynahradili jsme si to pauzičkou na hojdě, pěkným spinováním a taktéž úplným zastavením na kladince. Prostě trénink.



Po odběhání jsme šli pejsky vykoupat, tuším do Dřevnice. Kluci se k nějakému plavání moc neměli, ale rádi se alespoň osvěžili. Cestou zpátky začala mokrá psiska vymýšlet a blbnout. A tedy si naše psí děti uspořádaly velké přespolní běhy, konkrétně Smajlík to pojal jako coursing a nezapomněl také na poctivý zákus do své kořisti, rovná se do Kessky. I Kimíček si chtěl se smečkou pohrát, ale banda šílenců byla podstatně rychlejší než on, tak ho to chudáčka brzy přestalo bavit.



Přišel čas na vyhlášení výsledků. Kroměřížáci byli obrovsky úspěšní a vítězné „Kroměříž“ bylo od naší početné party nepřeslechnutelné. Smajlíček si při vyhlašování jumpingu pokusil přivlastnit všechny příčky a svým výhružným úsměvem rozesmál všechny kolem.



Co mě na závodech nejvíc potěšilo? Zcela určitě gratulace od mírně neznámých lidí. Chodili za mnou tací, s kterými se sotva pozdravíme, a vybalili na mě, ať se nám daří na EOJ, či nás jen pochválili na krásné běhání nebo třeba za přestup do A3. Toto mě hřálo u srdíčka, strašně moc, agiliťáci jsou úžasní lidé, kdo jiný by se taky mohl věnovat tomuto nádhernému sportu. Osobně totiž uznávám lidi, kteří někdy něco dokázali a sami se k výsledku vypracovali, tak jako vysoké procento agilitních týmů. Takto se snažíme se Smajlíčkem a pomalu se nám začínají tisíce hodin společně strávených tréninkem, hraním či procházkami takto pozitivně vracet. Nakonec dodám, že tyto závody neměly chybu, mé opálení mi záviděly všechny holky ve třídě a oba kluci byli tak krásně letně slunečně unavili, až jsem z toho byla taky unavená :)



JARDOVY A TROŠKU I MÉ FOTKY >>>





Na neděli 8.5.2011 jsme se se Smájou řádně vyspali, zabalili jsme to v sobotu v sedm večer a maminka nás budila v neděli v devět ráno, Smílovému to neva, on spí, dokud spím já. Vypravili jsme se a s Martou a Berrym a Radkou s Kess jsme vyrazili do Hradiště. Naši čvičící čtverku uzavírala Zuzka s Rajah, roli manažera a mluvčího se ujala Šárka a jako doprovod, opora a kameraman přijel Milan.



Na místě jsme byli s předstihem, vyvenčili jsme pejsky a šli dolaďovat naše vystoupení přímo na pódium. Kvůli povrchu a rozměrům jsme nakonec velkou část museli pozměnit, ale na výsledku to moc nezměnilo. Všichni pejsci se s klouzavým linem jakž takž sžili a mohli jsme jít odpočívat do šatny. Jaké překvapení, že tam na nás čekaly chlebíčky, koláčky, pitíčko :) A jaké další překvapení, že má vedle nás šatnu Martin Maxa. No pochopitelně jsme jej ihned zneužili ke společné fotce, jakože „Prosímvás, naši psi by se s vámi chtěli vyfotit.“ :)



Zvláštní pozornost si v textu zaslouží pan Domeček. Když to někomu vyprávím, nikdo nechápe, co je na tom tak směšného, ale pokusím se to vysvětlit... Dostali jsme od Nadace památeční předměty, jako třeba dětská trička a kšiltovky, do kterých jsme se pochopitelně s holkama hned narvaly, ale i malé plyšové domečky. A jak jsme tak jedly chlebíčky a koláčky, fotily jsme s jídlem i domečky. V té chvíli jsme ale netušila, že ta oranžová hračka je domek, ani mě nenapadlo nad tím přemýšlet. V tom se ale objevil mladý pán v pyžamu, který si na sebe oblékl krabicovitý domek a dělal tak maskota. Moc jsem nechápala proč, ale všichni se strašně smáli, že budeme krmit i velký domeček a ať to vyfotím. Marta se aktivně funkce ujala, nicméně zjistila, že domeček má ústa v úrovni rozkroku, takže mu chlebíček strkala do nosu. Na to ji Zuzka upozornila a my se všichni strašně smáli. To jsem ještě tále netušila čemu, přes objektiv fotoaparátu mi to prostě nedocvaklo. A pak mi holky řekly, ať ukážu panu Domečkovi, proč jsme ho fotily s chlebíčkem. Nojo, když mně nedošlo, proč jsme to dělaly. Až potom mi holky vysvětlily, že jsme původně krmily malé domečky a potom velkého Domečka. No prostě nedokážete si představit, jak jsme se u toho strašně nasmály. Chudák Šárka, když pak stála na pódiu s mikrofonem a Domeček před ní vesele poskakoval :)



Konec srandy a hurá vystupovat. V rámci možností se nám vše podařilo načasovat i odcvičit podle plánu. Smajlík si sice nebyl jistí ve skocích, protože v nácviku po lině docela klouzal, ale i tak jsme neudělali ostudu. Jediné, co na tomto výletě pozitivní nebylo, bylo Kessinčino zranění v úplném závěru vystoupení, kdy uklouzla při výskoku na Radku a přivodila si týdenní klidový režim, ale snad nic vážného. Oběcně ale všechny chválím! Po vystoupení jsme se chvíli dívali na ostatní program a nakonec odjeli zcela vysmátí domů. A večer na icq jsem objevila vzkaz od pana Domečka, přišli jsme mu vážně jako skvělá bezprostřední parta :)



FOTKY >>>


Ptáte se, co bylo na tomto víkendu tak jedinečného, že si zasloužil vlastní článek? Všechno. Atmosféra super lidí dala doromady super zábavný víkend a nezbývá, než si přát takových více...

Web vytvořila Denisa Lajmarová - Design udělala goodfriend - 2009