Psáno tlapkou

Kluci se tu s vámi dělí o všední i nevšední zážitky všedních i nevšedních dnů

INTENZIVKY S KAČKOU SUCHOVSKOU, ANEB DOST DOBŘE NAČASOVANÝ TRÉNINK
Jednoho dne jsem dostala nápad pozvat k nám na cvičák Kačku Suchovskou. V úterý 8.5.2012 nám tedy přijela udělat intenzivečku. Počasí jsme objednali skvělé letní a na cvičáku se sešla výborná parta. Užili jsme si vážně pohodový den a také jsme si pěkně zaběhali.
Prvně stál na place šestadvaceti překážkový open, poctivě se všemi zónovkami, třikrát slalomem a s různými technickými prvky. Byl však plynule zaběhnutelný a zopákli jsme si na něm spoustu dovedností. A jelikož celé jaro netrénujeme normální věci, fakt to přišlo právě včas.
Když se všichni zdárně dostali až k poslední překážce, postavili jsme si pořádně technický jumping. Ten už se mně tolik nezamlouval, ale taky byl potřeba. Tolik stahovaček a spinů v jednom parkuru jsme běhali naposled snad na dětském zetoru, kde jsme se je učili :) Pan Parson jarně rozlítaný se dokázal omezit a zase jednou nechal převzít funkci myšlení v týmu mě :) Aj když z toho nebyl zcela nadšen. A už vůbec se mu nelíbilo, že ani v těch nějtěžších vyúhlených stahovačkách spojených s okoláčem netoleruji žádnou spadenou laťku. Pak jsme se zasekli na prazvláštní vysílačce, která snad tímto způsobem nebyla reálně proveditelná, ale pro přemýšlení Smajlíčka byla ideální. Mno... několikáté opakování celého běhu či sprintovací části dalo v odpoledním slunci Smajleně zabrat, a když už byl Parson uvařen od mozku až po ocásek, dali jsme pauzu a pak si to celé zaběhli jen na krásu a moc se nám to oběma líbilo :)
Tedy trénink pěkný, přínosný, zábavný. Kačka byla trpělivá a stále optimistická. Tož teď jen najít místo v kalendáři na další společné trénování...

KVALIFIKAČNÍ ZÁVODY NA EOJ, ANEB UVIDÍME SE V RAKOUSKU
Víkend 4.-6.5.2012 jsme se vydali do Prahy na malé quali. Jela s námi eště Baruška s Jackinkou. V pátek jsme se vypravili kulturně a studijně vzdělat na slavnou The Human body exhibition, bo to jsem prostě musela vidět. Ajo, líbilo se mně tam... dokonce hodně :)
V sobotu jsme ráno dojeli do Kyjí, zaprezentovali se, postavili stan, vyvenčili pejsky a čekali, co nám rozhodčí Petr Dostál a Veronika Vostrá postaví.
První agility bylo rovné, občas křivé, běhavé. Nebylo co pokazit, Smajlík se k této myšlence postavil zodpověďně, krásně prošlápl zónečky a běh vyhrál. Vyhrál pak i jumpíček, také prostorný a rychlý. Postupovka pět dvacet osm je docela slušná :) A tož se pochopitelně přesunul do čela tabulky small juniorů. Odpoledne již však byl na místě druhém, jelikož druhé agiity se nám podařilo diskvalifikovati z tréninkových důvodů a sekvenci potom stejně tak.
Takže výchozí pozice do následujícího dne byla výborná. Zašli jsme na véču, pohovořili s kamarády agiliťáky, naposledy vyvenčili a šli jsme spát.
V neděli ráno vyběhl Smíleček v jakémsi rychlejším tempu, o to víc obloučkoval. Občas i nebezpečně. I tak se mu ráno podařilo vyhrát jumping a připsat si opět plný počet bodů. Již jsme tedy mohli být více méně v klidu. Navštívila nás Káča Chalušová, juniorka jedna odrostlá ukecaná :) Pořešili jsme v hrozně krátkém časovém intervalu hrozně moc věcí. Aj když jeden den nám dvěma nemůže ani omylem stačit :)
Mezi nekonečnými rozhovory jsme se ovšem stihli se Smílkem disknout v agi. Mno... ne nám, pan Parson si na poslední chvíli spletl tunel a kladinu :) Ovšem jakou měl potom radost, když na druhý pokus objevil správnou překážku! Běh byl opět ve slušném tempu, plynule čistě odvedený a s úžasnými zónami, a že jich v běhu nebylo málo.
Dále jsme nastoupili na start posledního openu. I ten jsme si docela užili, přestože Smájovi spadla latěčka a škrtl o dvoják, za což jsem ho bezprostředně po činu upozornila, že to je fujky, a měla jsem co dělat, abych se zkoncentrovala, přestala trénovat a dál závodila :) A tož jsme doběhli s bezkonkurenčním časem pro 2.místo.
Na poslední sekvenci začalo lít, naše prvenství v bodové tabulce již nikdo nemohl ani teoreticky ohrozit, tak erroroidní dis na druhé překážce a spát :))
Pěkně Smajlíček běžkal. Vyběžkal si kvalifikaci na červencový European open junior. Je to chlapeček šikovný.

I. QZ NA MS A EO SKOCHOVICE, ANEB VŠECHNO JE OTEVŘENÉ
Již v pátek odpoledne jsme se s mamkou dopravily na druhou stranu republiky, abychom se na důležitý víkend 28.-29.4.2012 dobře vyspaly. Tož... moje aj Smájovy první velké quali :) Nervozitu neznám, ale tady jsem jela plnit misi ve stylu zodpovědného běhání, tedy trošku nezvyklé psychické rozpoložení. Na chvíli jsem se přestala smát, že takových disků ještě bude, a zcela vážně jsem se snažila dobíhat čistě. Zdánlivě v našem případě nou problém... zdánlivě :)
Prvně jsme si v sobotu zaběhli nebodovaný sympatický jumping od Tomíka Glabazni. Povedl se nám moc hezky, dokonce přihlížející za páskou si všimli, že Smajlík začíná nabírat rychlost. Ovšem kdyby měl nějakých devatenáct překážek a já pak ty poslední tři nevypustila :)) DIplomovaný Specialista... A odteď už naplno od začátku až do konce.
Běželi jsme agility, které nám postavil Lee Gibson. Hezky, zodpovědně a poměrně rychle. Dokonce ze všech nejrychleji :) Jen áčko Smajlík řešil tak dlouho, až ho nevyřešil, a potom ještě zakopl o dálku. Aj tak však 7.místo.
Odpoledne se nám pak dosti nezdařil jumping od Tondy Grygada. Ztratili jsme spoustu času na delších a plynulejších bočnicích a také na jednom obrovském oblouku, jež jen náhodou neskončil diskvalifikací, a s ostudný časem jsme skončili na 3.místě.
Večer sprcha, pizza, pivo a brutálně hotový parson. Poslední dubnový víkend byl totiž prvním opravdu hodně slunečným a letní teploty se podepsaly na výkonech mnohých pejsků. Smajlík si tuto skutečnost pořádně uvědomil až večer, kdy se vypleštil a nebylo jednoduché jej vzbudit na venčení. V neděli však vyběhl opět s parsoní energií :)
Ráno jsem se neskutečným způsobem těšila na Tomíkův open, toto byla prostě maximálně luxusní a perfektní trať. Těžký a zároveň úžasně běhavý parkur... Nic, co by Smajlenka nemohl zaběhnout. Kdyby zaběhl, byla bych přešťastná. To bych však nemohla zakopnout vedle sestupky kladiny, kdy jsem se začala točit. Ani jsem nestihla spadnout, jen jsem udělala asi tři kroky navíc a vyhodla jimi Smajlka do tunelu. Další silný okamžik, který zamrzí na dlouhou dobu. Takový parkur jen tak někde stát nebude. Bohužel no, ale co už s tím.
Tož jsme se pak odpoledne zkoncentrovali na na jumpíček od Leeho. Pěkně se nám povedl a doběhli jsme jej na slušném 2.místě!
Tedy hotovo, odběháno. Nějaké body snad máme. Což mě však bohužel přestalo prioritně zajímat. Pochopiteně budu brát i další qz vážně a běhat pořádně, ale to je prozatím všechno :)



PŘEDVÁDĚČKY PRO DRUŽINU, ANEB KIMÍK JE ZASE JEDNOU ZCELA IDEÁLNÍ
Zase jednou mě agility akce omluvila ze školy, tentokrát v pátek 27.4.2012 na předváděčky na cvičáku. Smajlíček odpočíval před velkým víkendem a Kimíček si svou důležitou roli pořádně užíval. Počasí bylo nezvykle teplé a psy odrovnávalo po několika minutách. Ovšem Kimounový vydržel nemožné...
Prvně jsem tedy na místě vyplodila parkur s předváděcí funkcí a aj se mně povedl :) Pak jsme si šli na zmrzku :) Potom došla družina, všeci jsme trať jednou zaběhli a rozdělili děti do stanovišť po cvičáku, jako obvykle. Samořejmě byla také postavená jednoduchá sekvencička, na které si mohl každý zaběhnout s půjčený pejskem. Kimík to celé pojal velmi zodpovědně, zcela dokonale se přizpůsobil tempu a způsobu běhu se svým novým psovodem a trpělivě se šíleně přežíral růzými pamlsky :) Přestávku si dával jen na pití, jinak byl o něj vždy zájem, předváděl různé triky a donekonečna se nechal hladit, chovat a krmit. Prostě Kimíček miláček :)

CHVALNOVSKÁ POHODIČKA XII, ANEB ROZHOZENÝ HANDLER A ROZLÍTANÝ PARSON
Závody ve VPU jsou vždy velká akce, na kterou se moc těším. Jarní pohodička se uskutečnila 14.-15.4.2012. Pískal Tomík Glabazňa s Tondou Grygarem. Tým agiliťáků z Kroměříže se již tradičně sešel v roli pomocníků, ve velmi vysokém počtu a se dvěma plnými stoly společného jídla :) Jako jo, po této stránce žádná změna, příjemná atmosféra a pohoda jak na pohodičce.
Nicméně tak jako jsme se minulý rok ve Chvalnově připravovali na malé kvaldy, letos byla situace poněkud vážnější, jelikož jsem akci pojala jako trénink na kvaldy velké. Ne, netrénuju na určitý závod jak všeci ostatní, stejně na poslední chvíli nic objevného nevymyslím. Spíše jsem se naučila, že aj když chci zaběhout čistě, nikde není napsáno, že běh vážně dáme, jak jsem si myslela (a dosud si ve skrytu duše myslím :). A i pan Parson měl nad čím přemýšlet. Z běhů jsem měla více méně dobrý pocit, jakože tréninkově super, zóny moc moc pěkné, především jak perfektně zafungoval čtverec mě hodně potěšilo (čtyři docela slušně prošlápnutá áčka ze čtyř :) a spoustu vydařených situací. A přestože se na video objevily kladné ohlasy, já jsem byla zklamaná. To, že parkury nepatřily k jednodušším, k tomuto závodu prostě patří, baví mě to a beru to jako velké pozitivum a svým způsobem výzvu. Nicméně jsem byla mírně překvapená, že i na mě bylo nyní moderních dvaadvacet překážek dost. A dělala jsem chyby, dost blbé chyby. Smajlík vyběhl na trávu trošku jinak nastavený a zřejmě nám bude chvilku trvat, než se v novém režimu dokonale sžijeme. Ovšem no a co. Takto běhat nás začalo strašně bavit a aj když by mohl někdo z pěti disknutých běhů vyvodit závěr, pro mě toto není ani trochu podstatné. Za čtrnáct dní bude hůř, to se budu muset zcela vážně soustředit a snažit. A tož naše běháníčko...
V sobotu ráno jsme diskli open na rozlišce :) Nojo, mohlo mi dojít, že bude tunel pro Parsona lákavý, ale stane se. Avšak hojdu ob kladinu nepostavenou zrovna v příjemném úhlu provedl Smíleček zcela luxusně a byl dokonce jediný ze všech odvážných, kteří se o ni pokoušeli :) Toto vyrovná i můj vypuštěný konec, na který se mi nedívá hezky.
Pak zkouška. Bylo rozhodnuto, že ji zaběhnu čistě. I přes občasné nedostatky, kdy jsem už prostě nemohla dýchat a Smája nutně toužil znát informace dlouho dopředu, to byl běh pěkný, rychlý, čistý a vítězný :)
V odpoledním jumpu jsem byla rozhodnutá vyzkoušet spoustu věcí. Velká většina z nich nám vyšla, slalůmku dobře, že se stalo, aspoň si bude Parson pamatovat, že dvanáct tyček platí za každé situace. No a pak jsme se trošku nepochopili a Smajlíček si vybral místo tunýlku skočku. Pak si ale už vybíral správně, což je bezpochyby výsledek jarního tréninku...
V nedělním ranním openu jsem opět chtěla Smajleně připomenout, že když on dělá slalom, já se můžu stavět na hlavu, a jistěže jej zkusil nedokončit :) Ale příště už to nezkusí... Jinak ucházející a v rámci možností povedený běh.
Další v pořadí byla trojka od Tomíka, který vyřadila spoustu zkušených týmů. My bychom ji aj zaběhli, aj čistě jako, kdyby se Smílek vtipný nerozhodl přehnaně přemýšlet a nevydal se pak po áčku až do slalomu :)) No a toto byl konkrétně jeden z běhů, který mi dal dost zabrat, proto mě mrzí, že kamera nevydržela a běh nemáme zvěčněný.
Blbě jsem se pak cítila před závěrečným jumpingem, nejen proto, že nevím, z jakého důvodu mi nebyl sympatický. A můj úkol byl zaběhnout s čistým štítem. A možná proto jsem udělala neskutečný nesmysl, který jsem přesně v tu chvíli cítila, že dělám, a jenž byl takový klíčový moment, co pořádně a nadlouho zamrzí. Tož prostě jsem měla vést Smílka na slalom, tu skočku si dal tak trochu navíc...
Eště před formálním závěrem musím napsat, jak si Kimíček v sobotu zaběhl poskokana na veterány a oba jsme z toho měli radost...
Nojo, byl to pro mě psychicky strašně náročný víkend plný nových situací a poznatků. A strašně moc přínosný. Mám nad čím přemýšlet, proč nebýt spokojená a také z čeho mít radost...
>>> VIDEO



INTENZIVKY S TOMÍKEM GLABAZŇOU, ANEB MARTA: NECHÁTE TOHO?!
No a dočkali jsme se konečně aj pondělka velikonočního 9.4.2012 a intenzivního tréninku na domácí půdě. Už začátkem roku, když jsem termín s Tomíkem domlouvala, jsem si zaznačila termín do kalendáře s načmáraným smajlíkem :) A to jsem ještě netušila, že mě bude trénování s Tomem tolik bavit a že bude součástí naší velké přípravy na qz. Je pravda, že původně jsem se nijak konkrétně připravovat nechtěla, ale teď objevujeme se Smájou úplně jiné agility, oba se u toho velmi dobře bavíme a pomalu jdeme nahoru. A nejen tohle byl důvod, proč jsem se na akci tolik těšila.
Skvělá kroměřížská banda se jako obvykle postarala o stůl plný různých dobrot. Atmosféra byla také velmi příjemná. Tomík postupně stavěl poněkud hodně parkurů. Většinou na střídačku trojkové a jedničkové, po ránu agility a kolem oběda jsme se přeorientovali na jumpingy. Vzhledem k náročnému prodlouženému víkendu jsem vytahovala Smílka jen na těžší běhy. A přestože za posledních čtrnáct dní naběhal nejen po parkuru několik kilometrů, byl šťasten, že si můžeme překážky rozestavěné zcela luxusně užít. Prostě radost veliká ze strany parsona a po jeho výkonech i ze strany mé. Občas jsme utvořili nějakou hloupou chybu, přesto zvládl Smája spoustu záludných věcí zcela automaticky, z čehož mám dost slušnou radost. A za celý den neodskočil ani jedno áčko, čtverec totiž zafungoval :)
Jednoduše perfektní den :) Navzdory nepříznivé předpovědi počasí nakonec krásně svítilo sluníčko a postupně jsme se všichni srovnali i s novým pískem, na kterém se běžkalo. Radost...

JUMPINGOVÝ TURNAJ IRON DOG, ANEB JAK ZNIČIT DENDU AJ S PARSONEM
Největším lákadlem na jumpingový turnaj 8.4.2012 v Ratíškovicích byla rozhodně umělá tráva, na které se běhalo. Systém závodů a KM parta pak pochopitelně taky. A to, že nechali Kimíčka startovat ve veteránech, byl jen bonus, který jsem se dozvěděla úplně na poslední chvíli :) Lidce za to ještě jednou moc děkuji!
Ráno bylo poměrně hektické. Z auta rychle na příjemku vetošů, vyvenčit Kimíka, prohlídnout parkur, namotivovat Kimíka. To se moc nezdařilo, bo jak nikdo netušil, že bude Kimeček závodit, dostal pan jorkšír ráno snídani. Čmuchl i nějakou háravku a měl mokré chlupy. Přesto podal poměrně slušný výkon, kterým si v konkurenci čtyř veteránů vyběhal krásné 1.místo :))
Pak jsem šla vychodit Kimíka, na poslední chvíli dobíhla na vyhlášení, vyzvedla Smajlenku v autě, vyvenčila ho, prohlídla první parkur a vylosovala nám sedmičku. Běhavý jumpíček jsme zaběhli čistě a bez potíží jsme se udrželi v áčkovém pavouku. Ovšem Smája se má hodně rád, nechtěl se ublížit, povrch mu nesedl a rozhodně nenabral tempo, na jaké jsem zvyklá...
A všeci se klepali zimou, jen já jsem od rána nízké teploty a občasné sněžení ani nepostřehla :) Tedy jak se všecko po prvním běhu uklidnilo, brzy jsem pocítila pověstné aprílové počasí. Nicméně další zhruba čtyři běhy jsme se drželi v áčku, až na nás vyšla Darinka, která krátkou umělou trávu rozhodně neřešila a o nějakou tu setinku nás shodila do béčkového pavouka. No mohl se Parson válet, kdyby se trochu snažil, ale to on rozhodně nechtěl... Čekalo nás dalších asik pět jumpů, ve kterých jsme postupně vyřazovali soupeře, až jsme se ocitli ve finále opět s Darčou :) Fyzicky i psychicky poměrně hotoví jsme teda vlezli na start a Smája se zase jednou rozhodl finále vyhrát. A odvezl si tedy moc pěkné ceny a pohár s nápisem Iron dog 2012 1.místo.
Aj když nás běhání docela vyčerpalo, stále považuji turnaj za dobrý nápad a rádi se zase nějakého zúčastníme. Moc ráda jsem strávila další den ve společnosti agilitních lidí a milé bylo i překvapení, které se na nás přijelo podívat. No a nakonec cesta domů byla snad eště milejší :)



INTENZIVKY S TERKOU KRÁLOVOU, ANEB OPĚT NÁS BAVÍ TRÉNOVAT
Předpověď počasí na sobotu 7.4.2012 nebyla nic moc. Nakonec to však vůbec nedopadlo špatně a trénink s Terkou na umělé trávě byl pěkný a přínosný. Na tuhle akci jsme se vypravily jen s Raduš a Kessí, která mě ráno vyzvedla na chatě a poněkud později jsme dojely do Chvalnova. Aj tak všecko probíhalo v klidu, postavili jsme zhruba pětatřicetipřekážkový parkur, na kterém jsme potrénovali spoustu různých prvků a dokonce se naučili něco nového.
Zrána měl Smajlíček velmi vtipnou náladu... Já jsem se moc nemohla srovnat s použitím obou ruk při přivolání do kontaktu a pan Parson je poslední dobou tak trochu rozlítaný. Pak si například miláček vymyslel, že bude osírat laťku při stahovačce. Aj když já jsem teda taky nebyla handler, jakým bývám obvykle...
Ovšem nejdebilnější sranda byla Smájovo áčko. Zpočátku čtverec docela fungoval, ale pak se párkrát zakliklo odskočení a bylo zle. Tak měl Smílek dva druhy kroků, tedy jedenkrát skok přes špičku, cvalový krok a krok do čtverce, bo druhá možnost jump přes špičku a let až těsně nad čtverec, tedy původní způsob překonání této překážky. Pozitivní bylo, že v obou případech byl Smajlenka vždy na zóně, což ovšem v tomto případě není vůbec podstatné :)) Vím, jen hledám na věci pozitivum...
Kolem poledne jsme parkur zabíhali stylem první třetina, zopáknout áčko, druhá třetina, opět áčko na druhý pokus a zbytek :) Ale co už s tím... Terce děkujem za hezké běháníčko a rádi se dalšího tréninku s ní zúčastníme.
>>> VIDEO





MINI SEMINÁŘ FRISBEE S DENDOU, ANEB KDYŽ NĚKDO TRÁVÍ TÝDEN MIMO ČR
Poslední březnový týden jsem trávila na výběrovém lyžáku gymnázia KM v Nassfeldu. Krásné počasí, tedy dopoledne lyžovačka, odpoledne opalovačka, v noci kalba :) Všeci jsme to přežili, aj když jsem se některým občas divila, a v pátek v pozdních večerních hodinách přijeli domů. No a jelikož počasíčko nebylo zrovna OK, neoficiálně jsem seminář v sobotu 31.3.2012 zrušila. Bylo mi však jasné, že se to nemůžou dozvědět všeci, tak jsem přeci jen na cvičák vyrazila.
Fakt, že chvílemi sprchlo, nám vůbec nevadil, bo jsme byli na cvičáku na pískové ploše pod střechou. Pohoda. Sešla se dobrá parta lidí, počet tak akorát. Prvně jsem vysvětlila pravidla hry se psem, názorně vše ukázala a nechala účastníky, aby předvedli, jak si umí se svým pejskem hrát. Překvapilo mě, že většina to zvládala celkem pěkně.
Následovala teorie s diskama, backhand a roller a zase jsme na chvíli vytáhli pejsky. Každý se s prvním taháním o disky popral jinak, mnoho účastníků již nějaké základy mělo a společně jsme odhalovali a v začátcích odstraňovali různé zlozvyky.
Následně jsem trénovali různé hody, naučili se forehand, floater a další tríčky s talířem. Všichni jistě budou mít co trénovat a já budu nucena uspořádat seminář další... Jednak pro ty, kteří tento pojali za zrušený, a jednak pro nadšence, kterým jeden trénink rozhodně nestačil :)

JARNÍ JUMP S RC, MY LITTLE PENIS
Proč jsem se přihlásila na neof? Se mě kdosi zeptal. Tož jednoduše protože 24.3.2012 to byly první závody na trávě, protože Smajlík má moc rád RC, který závody sponzoroval, a především protože jela super parta lidí z KM. No a v Sedleci u Mikulova jsem vyběhla na parkur po dlouhé době s oběma pejsky.
Při prohlídce prvního jumpingu jsem se rozhodla pro poněkud nelogické a nesmyslné vedení, nicméně bylo značně tréninkové. Jelikož poslední dobou trénujeme trošku jinak a máme určitý plán a prioritní jsou teď qz. Tak jsme si se Smájou vyzkoušeli pár vychytávek, které se nám pochopitelně nezdařily na první pokus, a krásně jsme si potvrdili, že prostě máme alespoň někde mezery :)
To s Kimíčkem jsem se snažila poněkud víc, miláček se snažil taky. S poměrně vysokými překážkami se popral celkem statečně, akorát zbořil dvoják. A těsně před cílem naznal, že už má dost, a normálně se sebral a šel si pro odměnu :)) A nejen mě tím vážně rozesmál, je to prostě pan pes :)
Aj ve druhém běhu jsme se Smílkem vymýšleli, jak si poténovat nějaký užitečný prvek. A vymysleli jsme, ovšem Parson ho opět vymyslel až na druhý pokus :)
Kimíček již nevyběhl s takovou energií jako ráno, nicméně brzy si vzpomněl, jak je vlastně rád, že se mnou může agilitit, sebral všechny zbytky sil a doběhl si pro pěkné 7.místo. A tímto asi na nějakou dobu se závody zase končí, jelikož na tréninku podává podstatně lepší a radostnější výkony a nebrzdí ho žádné zvedlé laťky.
Takže den celkově krásný. Kimík šťasten, Smajlík se zase naučil něco nového a já jsem se opálila. A především jsem si užila spoustu zábavy ve společnosti pozitivních lidí a neustálých vtipů, občas poněkud perverzních. Poněkud hodně :)
Cestou zpátky jsme se stavili ještě v MCáči, nějak jsme se nemohli rozloučit :) A kromě toho, že Jaryn přečetl nápis na happymealu vzhůru nohama a slovo pony zaměnil za penis, jsme se pochopitelně dál smáli. Mně se pak podařilo vyhodit peněženku, což jsem si díky někomu nahoře uvědomila ještě na parkovišti, a šla jsem ji zachránit :) Jednoduše super vtipný den ve splečnosti úžasných lidí.
>>> FOTKY, >>> VIDEO KIMÍK





VYSTOUPENÍ NA VERNISÁŽI, ABEN PARSON A DOG DANCING
Co bychom pro adoptivního taťku Milana neudělali... Kývla jsem, že 12.3.2012 se Smájou zatančíme na jeho vernisáži. Velmi pozitivní bylo, že jsem v pondělí nešla do školy, také parta agiliťáků byla super, naše výkony už tak slavné nebyly :) Přestože se předváděl pouze Smile, vzali jsme na výlet za kulturou i Kimíčka. Ten většinu času strávil procházením mezi lidmi či vysáváním spadeného jídla a moc si to užíval.
Dojeli jsme tedy do Vyškova a začali se Smajlíkem zkoušet sestavu. Přiznám se, že vcelku jsme ji cvičili prvně v životě :) Všecky prvky jsme však měli zmáknuté, takže jsem neočekávala žádnou katastrofu. A tak mě teda Smája obíhal, sednul u nohy a dala jsem mu deštník, aby ho packou podržel. No samozřejmě, že si o něj zatrhl drápek, což jsem vůbec nepochopila, a stropil scénku... Na druhý pokus již sestaviču krásně s odcvičil jen s mírnými nedostatky, vše bylo veselé a radostné.
Když jsme však šli vystupovat už jako vážně, trochu jsme ničí vinou neodhadli, kdy se na plac dostavit. A tak jsem tedy deset minut Smajlka uzemňovala, aby neštěkal a choval se slušně, až jsme tedy začali vystupovat a já nevěstila nic dobrého. Zpočátku se na to dalo eště dívat, aj když znám pana Parsona a jeho lepší výkony. Nicméně především jsem u čtvrtého cviku šlápla Smajleně na nohu, když pováděl osmičky, a bylo zle... Do konce písničky byl miláček v psychu a strašně mi chtěl dát pusinku a ujistit se, že se nic neděje, ale musel cvičit. Nakonec jsme vše dotáhli do zdárného konce, ale nikdy bych to nechtěla vidět :))
Následně jsme si s agiliťákama ještě povídali, zkoumali obrazy, vitráže a šperky a výlet jsme zakončili posezením v restauračce. No nakonec to nebyl až tak špatný nápad, ovšem s dogdancingovou exhibicí na nějaký čas zase končíme :))



SEMINÁŘ S OLINOU EDROVOU, ANEB MOC DOBŘE VÍME, PROČ KAM JEZDÍME TRÉNOVAT
Týden ve škole mi pochopitelně opět velmi rychle uběhl, jelikož jsem se těšila na 10.-11.3.2012 na dokonalý seminář agility. Tentokrát jsme s sebou do Mikulova vzali ještě Martu s Artušem a Báru s Jackie, tedy Marta vzala nás :) Holky mi nakonec ostudu neudělaly a za víkend se toho strašně moc naučily!
V sobotu jsme zvládli dva jednodušší parkurky, jeden delší a komplikovanější a nakonec zónovkového hada, ovšem jen kdo zná Olininy tratě, ví, o čem mluvím... Žádná překážka není postavená náhodou, člověk si při běhu nikde neodpočine. A přestože se zprvu mohlo zdát, že na tom není nic těžkého, se Smajlenkou jsme se velmi dobře bavili a občas se panu Parsonovi podařilo někam ustřelit, z čehož jsem měla jako vždy ohromnou radost, bo aspoň vím, že je to jen zvířátko. Nicméně celkově jsme zabíhali vše bez potíží, až na ty naše nepěkné zóny...
Prvně jsme se pořádně zaměřili na spolehlivost áček. Pěkně s lištičkou, a pomohli jsme miláčkovi jen zpočátku, pak už musel Smajlík používat svou hlavičku k přemýšlení, co chci já, a ne co si myslí on, že je správně. Už žádné odskakované, aj když prošlápnuté zóny. Odteď chceme jen krásné sbíhání od hlavy až po paty, ať si to Smája nakrokuje jak chce :)
V sobotu jsme odjížděli zcela vyčerpaní, dokonce i Smílek doma zkoušel otravovat s balónkem jen chvíli. Zalehli jsme v osm hodin a v neděli se nám zcela výjimečně velmi dobře vstávalo. Na place jsme si užili tři pěkné a poměrně běhavé parkurečky, zaměřené především na rozlišky a samostatné zóny. Nejvíc mě Parson pobavil, když byl kolem kladinky omotaný účkový tunel a on tak dlouho vybíral, až si na první pokus vybral špatně, miláček přemýšlivý. Při druhém pokusu mu opět mězi překážkou a kladinou v hlavě šrotovalo, co po něm vlastně chci, hlavu si mohl ukroutit, mrkl i na mě, jestli mu třeba nechci ukázat, ale tentokrát již zvolil správnou variantu :) No a pak následovalo mírné přeučování zóneček na kladině, přesněji pilování samostatného a rychlého ne zcela zastavení, když jdu do strany a dozádu. Docela hezky se Smája chytl a s každým pokusem si byl jistější v provedení.
Na konci tréninku jsem mírně vypadávala ze standartu já a tož jsme na závěrečné křivince trochu kazili, ale to byl naprostý detail. Jsem pevně rozhodnutá mít do kvalifikaček takové zóny, že přestanou být naší slabinou, proto nás čeká poměrně hodně práce. A moc se na namáhání Smílkova mozečku těším :) Závěrem moc děkuji Olině za další perfektní seminář a za cenné rady, které se nám při zónoidním šílenstvím budou hodit!

MINI SEMINÁŘ S KLIKREM A DENDOU LAJMAROVOU, ANEB AGI JE PROSTĚ NEJLEPŠÍ
Jak já miluju situace, kdy mě budí budík a zároveň sluníčko, které mě z východní strany oslňuje opravdu pořádně. Jako třeba ráno 3.3.2012, kdy jsem u nás na cvičáku pořádala mini seminář pro všechny, kteří se svému psíkovi chtějí věnovat i mimo parkur agility.
Ráno jsem se tedy zaměřila na teorii a připomněla základní principy pozitivní motivace, vysvětlila systém klikr tréninku a ukázala, jak si hrajeme a cvičíme tríčky se Smajlenkou. Potom jsem nechala všechny účastníky, aby nám ukázali, jak pracují se svými psy. Přestože se objevovaly určité nedokonalosti způsobené nedůsledností v provedení cviků a naučené zlozvyky, přesněji špatně naučené cviky, byla jsem obrovsky mile překvapena, jak naprosto všichni cvičili s chtivým a soustředěným psem, kterého cvičení evidentně bavilo! To mě opravdu strašně potěšilo.
Následovala opět chvilka teorie, jak to tedy podrobně s tím podmíěným reflexem funguje, a lidé se pěkně nadvojičkovali a učili se pracovat s klikrem. Jednomu jsme vždy zadala úkol, aby druhého pomocí klikání dovedl k určitému prvku s množstvím rekvizit, které jsme měli k dispozici. Docela jsme se pobavili, jak byli občas někteří s nápady v koncích, a občas s malou nápovědou se všem podařilo pomocí shapingu vymyslet daný úkol.
Dále na programu bylo vysvětlení, jak je důležité, aby pejsci věděli o různých částech svého těla, a ukázala se Smájou práci s nožičkama a s tlamičkou. Na krabici Smajlík dával packy v takovém množství a pořadí, jak jsme si právě vymyslela, a sklidil docela obdiv. Dále pak předvedl, že umí rozlišit, kdy vzít předmět, například aportovací činku, pevně mezi špičáky a zadní zuby, a kdy potom šikmo, z jedné strany mezi špičáky a přední a z druhé srany mezi špičáky a zadní, konkrétně fixu, když se ji snaží dát do hrníčku (kdyby ji držel rovně, nikdy ji to úského otvoru nedá, pokud si nevykroutí krk). U celého cvičení byl však hyperaktivní, někdo by mohl říci chvílemi nepozorný, leč on byl naopak tak chtivý něco vymyslet, že opět dělal více věcí najednou :) Ale i tak zvládl různé cviky s překledem a ještě u toho vtipně vypadal :)
Na závěr si všichni účastníci vyzkoušeli shaping se svým psem. Zadali jsme miláčkům jednoduchý úkol, dát pacičky na target. Pochopitelně jsme to nenaučili žádné psisko, jelikož naprostá většina chlupáčů očekávala luring a moc dobře nerozumněla tomu, co po nich vlastně chceme, i když se snažili přemýšlet. Nicméně to chce čas, hodně trpělivosti a klikání v pravý čas, mám to s Kimíčkem za sebou a vím, kolik dá učení psa přemýšlení práce. Ale výsledek stojí za to a pes cvičí s dvakrát větší chutí!
Na úplný konec jsem zodpovídala dotazy a s pomocí Kimečka ukazovala různé triky, které jsem naučila pomocí luringu či kombinace se shapingem. A pak už jsem jen zamkla cvičák a spěchala domů chystat se do Prahy...
A aj když si myslím, že se dopoledne vydařilo a všichni si z něj něco odnesli, musím se přiznat, že práce na parkuru mě baví poněkud víc :) Ale bez poctivé přípravy mimo agility není žádné pořádné agility, proto jsem ráda, že jsem seminář pořádala a děkuji všem účastníkům za pozornost a přítelskou atmosféru!

COUNTRY BÁL, ANEB POŘÁDNĚ JSME S AGILIŤÁKAMA ZAPAŘILI
Už v létě minulý rok jsme se těšili, jak s bandou agiliťáků půjdeme na ples. Vydali jsme se večer 25.2.2012 na Country bál do Kojetína. Neumíte si snad ani představit, jak jsem řešila své oblečení, jelikož nic, co bych byla ochotná si obléknout, v mém šatníku nepřipomíná country. To byla vážně krize, výběrem hader a doplňků jsem strávila spoustu času a nakonec jsem šla oblečená úplně normálně v mé nové chlupaté vestě a v extravagantním společenském kloboučku, jelikož žádný westernový nevlastním. Ale nevypadala jsem jak vesan a ani jsem moc nevyčnívala, tož ok :)
Všeci jsme se sešli u Vykydalů a vydali jsme se na Sokolovnu, já ve svých dvanácticentimetrových podpadcích :)) Ovšem téměř bez potíží jsem v nich ustála celý večer a moc dobře jsem věděla, proč jsem za tak krásné a dokonalé boty dala tolik peněz. Jednoduše jsem protančila celou noc, botičky jsem na noze ani necítila, nikde žádný puchýř, a nikdo mi to nevěřil.
Když jsem se zrovna nenacházela na parketu, ať již s kterýmkoliv tanečníkem či v našem agilitním tanečním kroužku, do kterého se zapojovala i osmiletá Valinka, neustále jsem někoho fotila, s někým něco řešila, vyhrála v tombole žárovku, krájela se Sabčou klíčema citrón, který vyhrála v tompole ona, či jsem pochopitelně něco někde popíjela. A samozřejmě jsem se smála, ale smáli se všichni.
Byl to úplně skvělý a perfektní bál, a že jsem jich tuhle zimu navštívila už přemnoho, tento byl prostě psí, jedinečný a nezapomenutelný. Kroměřížská parta agilitních nadšenců je úplně super a někteří se mnou umí i slušně zapařit. Protože „Tyjo, ty ale vůůůbec nepiješ! A pohoda, já jsem naprosto v pořádku! :))“ Toto chce repete!
>>> FOTKY



INTENZIVKY S DENDOU LAJMAROVOU, ANEB LUXUSNĚ DOKONALÍ ÚČASTNÍCI
Své letošní druhé halové intenzivky jsem ve Všetulích pořádala 25.2.2012. Pro své svěřence jsem si připravila poměrně běhavé a zároveň i mírně technické parkury, nic těžkého. Každý si pochopitelně našel něco, co mu úplně nešlo, či mu to nešlo podle mých představ, řešili jsme různé problémy a občas jsem připomínala i základy. Nicméně celkově byli všecky týmy úplně úžasné! Komplet všeci zaběhli všecko a já jsem nemusela šetřit chválou. Také jsem učinila povšimnutí, jak se narozdíl od hostů mí obvyklí svěřenci podstatně lépe chytají, jsou přesně navyklí na můj systém a specifický slovník či na mé praktické poznámky, jak u čeho vypadají a co si o jejich pohybech myslí pes, klasika :)) Všeckým moc děkuji za účast, perfektně jsem si dopoledne užila a věřím, že vy také. Já osobně jsem už dlouho nezažila tak pohodovou akci s dokonalým kolektivem!



PODPÁLAVSKÁ DRKOTAČKA, ANEB BRUTÁLNĚ ZASPONZOROVANÝ ZÁVOD
Jelikož jsme více než dva měsíce nebyli na závodech, 18.2.2012 do Mikulova jsme se těšili strašným způsobem :) Celý den jsme byli obklopeni skvělou partou přátel, především naší kroměřížskou adoptivní rodinkou, do které pochopitelně počítám i Tomíka Glabazňu, jenž nám stavěl své luxusní parkury. Také jsem si pěkně popovídala s Anetkami a pár slov jsem prohodila i s Brňáky či s přáteli z celé Moravy.
Ráno Tomík postavil jumpíček. Úžasný běh to byl, hrozně jsem se na něj těšila. Smajlenka pěkně makal a povedlo se mu v parkuru snad úplně všechno, vylepšit by se daly jen detaily. S bezkonkurenčním časem jsme jump vyhráli.
Následovalo dlouhé čekání na trojkové zkoušky. V úvodu se Smajlíčkovi podařila pěkná zóna na kladince, aj když jsem ho pustila brzo, mám pocit, že si trošku vybavil sbíhání, protože na poslední chvíli srčil na zónečku jednu packu, což dělá právě na sbíhačkách, když mu nevychází kroky. Ovšem potom ucítil potřebu utvořit chybu, a tak opustil slalom poněkud dřív. Následně mě chtěl pobavit, když nebyl schopen najít náběh, pak krásně prošlápl áčko a opět se zachoval velmi vtipně. Poslala jsem jej do přetočení, nicméně přece mu nebudu pomáhat pohybem v tak jednoduchém základním prvku. Prvně se Smílek vydal oběhnout hrazení parkuru, jednoduše si vybavil naši častou a oblíbenou aktivitu, dále zvolil špatný směr a na třetí pokus využil své namakané techniky skoku a práce na skokovkách a konečně provedl pěknou elegantní a trapně jednoduchou stahovačku :) Naši šňůru nevyhraných zkoušek jsme tedy neporušili, ale i tak jsme si krásný a zapeklitý parkurek užili.
Abych řekla pravdu, z disku jsem měla snad větší radost, než z vyhraného jumpingu. Možná jsem vrcholně divná, nicméně potěšilo mě, že umí Smája vymyslet takové ptákoviny. To mě však přešlo po doběhu openu, který se mi zpočátku moc nepozdával, ale i ten se nakonec běžel moc hezky. Potvrdili jsme si, jak máme perfektní hojdy, otřesná áčka a průměrné kladiny a když nepočítám závěr, za který může naše nedokonalá kladinka, tak si se Smajlíčkem fakt dobře rozumíme. I tak jsme měli ale slušný časový nádskok a vyhráli jsme.
Kromě obrovského množství cen za jednotlivé běhy a vyhrané součty byl Smajlík vyhlášen za nejlepšího small psa. Doteď nechápu, jak se pořadatelům podařio sehnat tolik různých sponzorů, když jsme dvakrát zaběhli a odvezli jsme si krásné poháry a výhry v hodnotě několik set, možná i tisíc korun. No byly to jednoduše skvělé závody se vším všudy :)
>>> VIDEO



SEMINÁŘ S OLINOU EDROVOU, ANEB PAN PARSON OPĚT PANEM DOKNALÝM
V sobotu 28.1.2012 jsme se s celou rodinkou dopoledne dostavili do Mikulova. A klasika... Já se starala o to, kam si dát psy, taťka pak, kdy dojde někdo, kdo nás ubytuje, a kam :) Já nevím, že u nás musí pořád někdo vyvolávat zmatky :)) Zdárně jsem se však rozdělili, já a psíci jsme zůstali v hale, zbytek smečky odjel do Rakouska láznit se kdesi.
Olinka nám na úvod postavila jednodušší jumpíček a na tamější poměry kratší open na rozběhání. No nedivila jsem se, jak to Smajlík všecko zaběhl s přehledem, nebyl důvod na tom hledat chyby. Následně jsme si však naprohlíželi třicetipřekážkové agility a to už se mi nezdá normální, že jediný defekt na trati byla moje ztráta plic ve druhé polovině :) Zase nebylo v našem případě co řešit, a to vážně na trati co řešit bylo, jednoduše nevím, kte nabral Smílek tolik inteligence.
Večer jsme vlezli na pokoj, do teplíčka a pěkně se nelidsky přežrat. Měla jsem pořád pocit, že musím ještě něco sníst, a nakonec jsem nemohla ani dýchat, jak můj žaludek utlačoval okolí... Nesmírně jsem se pak pobavila, když jsem dala Smajleně cherry rajčátko a on se jej nejrůznějšími způsoby snažil sníst asi pět minut, načež pak Kimíčka přestalo bavit dívat se, jak umí být Parson hloupý, a rajče mu sežral :)) Neskutečně jsme se také nasmáli jako rodina, už dlouho jsme spolu nebyli celý večer takto v jedné místnosti, bez televize či bez wifi :)
V neděli jsme běžkali už od rána. Milým překvapením byla Anetka s Berrym, Smílovým věčným pokořitelem, takže i když byla občas zima jak sfiňa a nebyly Twistry, chodily jsme si alespoň na toustíky. A na place se děly dva vysoce zábavné openy po třiceti překážkách a pěkně s křivinkami přes celou halu. Opět jsem nemohla dýchat, Smája opět všecko zaběhul povětšinou napoprvé, aj když jsem ukazovala čas od času jak prasátko, on prostě chce běhat a díky své genialitě umí předpokládat, kam chci já, aby utíkal.
Takže závěr z víkendu? Perfektní pes na svět do družstev, zamakáme na zónečkách, které nás snad jako jediné trošku trápí, a můžeme pomýšlet i na pěkné umístění v jednotlivcích. No teď se na ms eště kvalifikovati... A především? Vylepšit tedy ty prokleté zóny, v rámci možností přidat na tempu, hodně závodit a začít se poohlížet po dalším členovi naší smečky... Olči za trénink ještě jednou moc děkujeme a těšíme se na další akce s ní!

INTENZIVKY S DENDOU LAJMAROVOU, ANEB NEJLEPŠÍ BRIGÁDA NA SVĚTĚ
Přestože pravidelně trénuji své svěřence i v zimě, halové intenzivky jsou pro mě vždy větší událostí. Už jenom proto, že mi za to lidi platí, je musím naučit něco nového, což tedy praktikuji i na běžných trénincích, ale tady je to extra důležité :) A protože jsem měla na neděli 15.1.2012 nahlášené samé zkušené týmy a jedno štěňátko, zvolila jsem těžší sekvence, abychom se nenudili.
Zatímco ostatní prohlíželi, udělali jsme za dopoledne strašně velký kus práce se štěněcím Simbou. Obecně mám moc ráda práci se štěňaty, protože je to pořád hra a pejsci dělají velké pokroky. Ti zkušenější si pak zaběhli prvně kratší a běhavější bílý parkurek, kdy dle očekávání většina smallíků měla problém u čtverky, bo to byla vysílačka na celkem daleko a psovodi mueli prchat do francky za tunelem. Všichni se pak zasekávali u desítky, kterou jsme řešili poměrně těžkým spinem, spoustu psíků pak neznalo zastavení na zóně přes tunel a překvapilo mě, že s vysílačkami ob kladinu neměl nikdo větší problém.
Podstatně dělší dobu jsme pak strávili na červeném parkuru. Prostě jsem chtěla využít celé haly a otestovat, jak jsou psi i psovodi schopní soustředit se celých devatenáct překážek. Potíže byly hned zpočátku u kruhu a rozlišky a většině z účastněných trvalo, než se s určitou plynulostí vymotali od tunelu čtyři až po slalom, bo tam jsem chtěla opravdu dokonalé dálkové spiníky a rychlé střídání očního kontaktu a nechávání psa na pospas osudu :) A jak moc jsou psíci zkušení a psovodi rychlí v nohách a schopní pracovat rameny, se pak ukázalo ve zbytku parkuru, a nakonec největší záseky byly u tunelu šestnáct, kam některá psiska prostě nechtěla zaplout...
Závěrem jsme si postavili dvě křivinky přes celou halu a ani tam jsem dvounohým částem týmu nic neodpouštěla, aj když vypadali, že vyplivnou plíce. Intenzivečky celkově hodnotím kladně, sešla se skvělá parta lidí, pejkové nádherně spolupracovali a úplně všichni našli něco, co jim nešlo, a tedy se něco nového naučili. A z toho mám největší radost!



INTENZIVKY S MÍŠOU MOTYČKOVOU, ANEB OBA KLUCI V AKCI
V neděli 8.1.2012 jsem se vydala do Všetul k Míši Motyčkové s oběma pejsky, Kimíček jel původně jen na výlet, leč nakonec běžkal, a to krásně, strašně moc rychle, pozorně, slalůmky samostatné a pekelně rychlé. Pan Parson totiž ráno povídal, že si moc dobře pamatuje na to imaginární něco, co ho poslední nedělní intenzivku přivedlo do psycha, a tož jsem na něj musela poklidně. Mezi tím se mi chtělo běhati, Kimíček byl stejného názoru, takže jsem trénovala s ním. Pak si ale Smílek své rozhodnutí rozmyslel, vzpamatoval se a běžkal taky. Zpočátku se sice méně soustředil, než přemýšlel, což obvykle bylo naopak a při jeho genialitě a skutečnosti, že slabý článek v týmu jsem já a on moc dobře ví, kudy má běžet, se občas vloudila chybka. Například jak jsem šla slalůmek ob tunýlek, tak prvně můj zaměr nepochopil správně, neshodli jsme se ve cvičném dvojitém přeběhu u tunelu a rozliška pro nás byla zase jednou pastičkou. Jinak ale krása, rychlost, temperament, teriér, blázen :)
Ve druhém kole se chtělo Kimíčkovi jen moc, už né nadměrně moc, i tak byl však jeho výkon luxusní. Smajlík ještě víc super jak ráno, zónečky na kladině byly zastaveny perfektně, strašně rychlé a úplně důle. Jinak parkurek byl také bezvadný, nepříliš těžký, více méně běhavý a sympatický. A já jsem vedla nekonečné úžasné debaty se všeckýma přítomnýma, naše banda je super, což píšu vždy, ale asik proto, že je to pravda :) Moc zdařilé intenzivečky.



Tož jak letos... Tako jako v každom roce budem trénovati, závoditi, letos důležitě na kvaldách malých i velkých a uvidíme, kde pak ještě důležitějš. No a také bych jako velmi ráda viděla Smajlenku spolehlivě sbíhati kladinky, i když to jsou vyhlídky do budoucna více méně :) Co dále, Kimíček se plánuje vrátit na pole závodní, i když v míře omezené. Jinak máme plány obecné a nyný nepředvídatelné, jakože coursing, poslušnost, frisee, v éteru jsou i nějaké nabídky na taneční vystoupení, uvidíme, uvidíme, uvidíme...